Pešia a cyklistická lávka, Hradec Králové

Stavba sa dostala do užšieho výberu poroty v tohtoročnej Českej cene za architektúru.

Dielo predstavujeme s autorským textom:

Topos

Chápeme-li město jako koláž z historických událostí, potom patří Hradec Králové na soutoku Labe a Orlice k urbanistickým organismům, pro něž tato metafora platí v míře zcela mimořádné. Fragmenty středověku spolu s barokem antireformace a s fortifikační architekturou tereziánsko-josefínské doby tvoří nezaměnitelné kulturní prostředí, které podává svědectví nejen o dějinných událostech evropského významu ale především i o vyspělé architektuře, jejíž kontinuita, zahrnující stavbami Josefa Gočára, Jana Kotěry aj. i špičková díla klasické moderny, je dodnes nepřerušena. Pokračovat v této kontinuitě na úrovni tak vysoké znamená postupovat obezřetně, s citlivostí, respektem a kázní. Lávka pro pěší a cyklisty přes Orlici mezi Jiráskovými sady a univerzitním kampusem je jak svou exponovanou polohou v centru města tak i svým poměrně značným rozpětím stavebním dílem, pro nějž jsou výše uvedené podmínky víc než závazné.

Typus

Mostní stavitelství je oborem multidisciplinárním. Vyžaduje komplexní systémové řešení, které bere v úvahu nejen technické a technologické aspekty, ale i otázky ekonomické, estetické a funkční. Zavěšené konstrukční systémy, které jsou v obdobných případech obvyklou volbou, autoři zavrhli, neboť považují dominantu nosného pylonu v prostředí Jiráskových sadů za nežádoucí a zvolili konstrukci sestávající ze dvou vzpínadlových nosníků, spojených v horním pásu kloubem a v pásu dolním pětistranným tažným polygonem ve tvaru ploché paraboly.

Popis konstrukce

Horní pás nosníku je složen z profilů HEB 450 spojených kloubem ve středu zalomené mostovky. Součástí koncových dílů jsou úchytné plechy táhel, které jsou v případě koncových dílů mostovky rozšířeny o úložná ložiska. Osový odstup profilů v rovině mostovky 2 x 2,25 m zajištují distanční trubky Ø 168,3 mm a plošné zavětrování táhly Ø 30 mm. Celek mostovky je ztužen vzpínadlem, sestávajícím z V-vzpěr a z dílů ve tvaru rovnostranného trojúhelníku, který kyvně navazuje na střední kloub. Jak V-vzpěry, tak i trojúhelníkové díly jsou svařeny z plechu o tloušťce 35 mm. Tažné články vzpínadla sestávají z táhel Ø 56 mm mezi V-vzpěrou a středním kloubem a z táhel dolního pásu Ø 100 mm. Dolní pás probíhá ve třech svislých rovinách pod horním pásem jako pětidílný polygon ve tvaru ploché paraboly. Každý polygon sestává z táhel Ø 100 mm, která navazují jak na plechy V-vzpěr, tak i na plechy středního trojúhelníku.

Povrch mostovky sestává z pororoštových dílu o rozměrech 2,25 x 0,75 m s osovým dělením 33,3 x 11,1 mm. Nosné pruty mají průřez 45 x 3 mm, rozpěrné pruty 15 x 3 mm. Roštové díly jsou olemovány rámem o průřezu 120 x 6 mm a uloženy v rohových patkách na profilech horního pásu.

Zábradlí o výšce 1,3 m sestává z ca. 1,5 m dlouhých dílů a je svařeno z ocelových čtyřhranů 30 x 30 mm resp. 15 x 15 mm. Díly zábradlí jsou našroubovány na stojky 100 x 10 mm.

Osvětlení zajištuje spodní prosvětlení pororoštové mostovky LED-svítidly, která jsou po čtyřech umístěna na distančních trubkách horního pásu.

Všechny díly nosné a nenosné konstrukce jsou žárově pozinkovány.

Lávka je uložena v šesti ložiscích na železobetonových základech o půdorysném rozměru 6 x 6 m, vodorovný pohyb konstrukce v důsledku teplotních změn je absorbován uložením v elastomerech.

Přednosti popsaného řešení jsou následující:

minimalizace investičních nákladů volbou jednoduchého staticky určitého systému

• omezení "mokré stavby" na nezbytně nutné minimum (založení)
• dílenská prefabrikace všech konstrukčních dílů a omezení jejich rozměrů vzhledem k požadavkům na transport a ochranu proti korozi žárovým pozinkováním
• minimalizace nákladů na údržbu žárovým pozinkováním všech konstrukčních prvků
• minimalizace nákladů případných oprav snadným montážním zásahem do modulární šroubované konstrukce
• rychlá a bezproblematická montáž s minimálními nároky na použití náročných zdvihadel a pomocných konstrukcí
• minimalizace zásahu do prostředí maximálním odhmotněním konstrukce

Závěrem

Mosty od počátku až po realizaci navržené a zpracované architektem jsou spíše výjimkou než pravidlem. Pokud je architekt k návrhu mostu vůbec přizván, jedná se většinou o příspěvek ve smyslu výtvarných aplikací, či řešení sekundárních témat jakými jsou ku př. osvětlení, barevné řešení, úpravy okolí atp. To, že by i most sám mohl být architektonickým dílem - což od antiky až po 19. století bylo naprostou samozřejmostí - se z lidského vědomí zcela vytratilo. Krásu od mostního stavitelství dnes nikdo nečeká, očekáváno je spíš znehodnocení okolí, znečištění životního prostoru technikou. Drážďanský most „Waldschlösschenbrücke“, díky jehož realizaci ztratily Drážďany své cenné místo na listině kulturního dědictví organizace UNESCO, je toho typickým příkladem.

Příčinou tohoto neutěšeného stavu je jednak ryze technický pragmatismus inženýrů na jedné straně a rostoucí neschopnost architektů vnímat a tvořit technickou krásu na straně druhé. „Lidi je možno rozdělit na dvě třídy: na ty, kteří vnímají metaforou a ty, kteří vnímají matematickým vzorcem. Těch, kteří vnímají jak metaforou, tak i matematickým vzorcem, je natolik málo, než aby tvořili vlastní třídu“ napsal už v roce 1809 německý dramatik a myslitel Heinrich von Kleist, čímž popsal stav typický pro období romantiky, stav počínajícího rozkolu mezi romantickým a klasickým vnímáním, rozkolu mezi uměním a technikou, stav prohlubující se propasti mezi architektem a inženýrem.

Snahou autorů královohradecké lávky bylo tuto propast překlenout a vytvořit dílo, které je poplatné jak vzorci, tak i metafoře. Použití konstrukčního principu vynalezeného francouzským konstruktérem Camilem Polonceau kolem roku 1840 a jeho transformací prostředky současné technologie je poctou inženýrům prvního průmyslového období, pro které tautologie krásy a pravdy a tím i krása technického díla byla ještě obecně platným axiomem. Cílem bylo vytvořit elegantní, lehký, transparentní a funkčně čitelný organismus, který na sebe neupozorňuje gestem exponované formy, nýbrž řečí vyvážených proporcí jakož i inteligentní a racionální konstrukcí s jasnou čitelností tlačných a tažných prvků, konstrukcí s jednoduchou mechanikou, která je i odborně neškolenému zraku snadno přístupná. Prioritou návrhu bylo jeho harmonické začlenění lávky do prostředí Jiráskových sadů spolu s minimálním zásahem do parkové zeleně a památkově chráněných fragmentů historického fortifikačního zdiva. Realizací návrhu vznikl objekt se samozřejmým a nadčasovým tvaroslovím, bezproblematickou užitností, homogenním robustním povrchem a minimálními nároky na údržbu.

Podklady: baum & baroš ARCHITEKTI