Kostol blahoslavej Márie Restituty, Brno

Architekt Marek Jan Štěpán sa kostolu venoval s prestávkami takmer tridsať rokov. Zámer stavby kostola vznikol už v uvoľnenej atmosfére roku 1968. Svojho naplnenia sa dočkal po viac ako päťdesiatich rokoch (po tridsiatich rokoch od prvých architektonických skíc). Výsledok nás mimoriadne zaujal. Dielo je silnou autorskou výpoveďou, zároveň sú v ňom citeľne prítomné aj odkazy a citácie klasikov modernej architektúry.

Miesto vybrali už autori "masterplanu" sídliska Lesná František Zounek a Viktor Rudiš. Kostol, financovaný zo zbierok a darov je prvou stavbou zasvätenou Márii Restitute, ktorá sa narodila šesto metrov od tohto miesta.

Urbanizmus

Kostol leží v jadrovej oblasti sídliska, na okraji lesoparku Čertova rokle. V susedstve stoja vysoké, prevažne doskové panelové domy. Nový kostol im svojou veľkosťou nemôže konkurovať. Preto je geometricky strohý a ľahko čitateľný. Na pozemku je vytýčené obdĺžnikové nástupné plató, vymedzujúce sakrálny okrsok. Z neho vystupuje trojica základných hmôt - kostol, veža a duchovné centrum, ktorého autorom je Zdeněk Bureš. Pôvodné centrum je pravouhlé, veža trojuholníková a kostol kruhový. Súbor zložený z troch základných geometrických tvarov sa mierkou vymyká okolitým bytovým blokom.

Kruh

Kostol je postavený na pôdoryse kruhu - odvekom symbole neba a večnosti. Nebo sa odráža vo farebnom prstencovom okne, ktoré plynie pod strechou kostola. Kruh - nebo sa tak podľa autorského zámeru symbolicky vznáša nad Lesnou. “Tvar kruhu pro kostel je zvolen z více důvodů, kruh je tvarem plnosti, je tečkou v prostoru sídliště, je jeho duchovním úběžníkem, jako místo zastavení, spočinutí či usebrání,” vysvetľuje architekt. Kruh je zároveň blízky súčasnej liturgii v kostole, ktorá je obrazom spoločenstva apoštolov, sediacich s Ježišom okolo stola pri Poslednej večeri. Svätostánok je umiestnený vo vysokej apside s horným osvetlením, umiestnenej na ľavej strane. V tomto mieste je múr kostola prerušený trojuholníkovým otvorom – odkazom na roztrhnutie jeruzalemskej chrámovej opony.

“Jistě existují záležitosti, které nás přesahují a jsou zastřeny, protože leží za hranicemi našeho lidského vnímání či na samé jeho hranici. A jestliže je alespoň trochu možné je architektonicky ztvárnit, pak jsem se o to pokusil v kopuli kostela na Lesné. Dovnitř dopadá světlo, ale není vidět odkud. Okna jsou skrytá za hlubokou římsou. Zdroj světla je zastřen. Vědomě i nevědomě zpodobňuje světlo v kostele existenci světa za hranicí hmotné skutečnosti a existenci Boha. Svůj nadpřirozený charakter zde získává světlo díky své difuznosti. Opat Suger považoval světlo pronikající a formující hmotu za bezprostřední projev 'světla světel', tedy Boha. Souhlasím s ním i po skoro tisíci letech. Nebo jak píše Umberto Eco, je Bůh 'identifikován se září, která má povahu světelného proudu a proniká celým vesmírem.' (Umberto Eco: Dějiny krásy),“ približuje svoj pohľad architekt.

Veža

Veža stojí bokom od kostola. Pôdorys, s tvarom rovnostranného pravouhlého trojuholníka, diferencuje jej siluetu pri pohľadoch z vonku a z vnútra areálu. Zvonku je pevným bodom, statickým kubusom, odkazujúcim sa na westwerky starých kostolov. Ukotvuje celý areál na malej skalnej ostrohe. Smerom ku kostolu je otvorená svojou “kukaňou”. Žltú časť využíva zvonica, červenú vyhliadka na centrum Brna.

Veža je vertikálou aj horizontálou. Na rozdiel od historických veží, smerujúcich len do nebies, ukazuje aj na hmotu kostola a vzťahu človeka s Bohom. So svojimi 31 metrami je dominantou blízkeho okolia, hoci nie je vyššia ako okolité panelové domy. Do betónovej veže vedie oceľové kruhové schodisko, odvolávajúce sa pri pohľade nahor na farebnosť a tvar kupoly kostola. Reliéfny nápis FOS ZOE – teda svetlo a život, vychádza z krížového textu, ktorý sa našiel pri veľkomoravských vykopávkach v Mikulčiciach.

Boží prst (God 's Touch)

Asymetrická kopula je odliata do debnenia z drevených dosiek, ktorých matica pripomína odtlačok božieho prsta. Ak teda chcete, môžete tu zažiť (nielen kvôli kupole) boží dotyk.

Interiér a dúha

“Interiér kostela je vnitřním vesmírem, je orgánem pro komunikaci s Bohem, je jednoduchý, soustředěný a usebraný Člověk by se zde měl cítit bezpečně, harmonicky, nerušen vnějším světem, asi jako v mateřském lůně,” približuje svoj zámer Marek Štěpán. Mäkké a strohé krivky stavby formujú “odhmotnený” vnútorný priestor, tvarovaný svetlom z horného prstencového okna. Cieľom bolo dosiahnuť nepriame a mäkké denné osvetlenie, ktoré nevytvára kontrastné tiene. Na tomto osemdesiat metrov dlhom okne je stvárnená dúha ako symbol zmluvy Božieho ľudu s Hospodinom. 

“Jak vidět kostel je hlavně otázka týkající se dnešního chápání světa. Třeba v baroku byl interiér kostela zcela pojednán či popsán. Byl takovým komixovým příběhem, protože příchozí neuměli číst a život Ježíše, světců nebo Starý Zákon tady byl v různých podobách vyobrazen. Dnes je situace zcela obrácená. Máme tolik dostupných informací, vizuálních a jiných vjemů, které na nás útočí ze všech stran, že prostor kostela by měl být prostorem ztišení, prostorem bez zbytečných optických i jiných vjemů,” približuje Marek Štěpán.

Materialita

Materiál stavby nadväzuje na materialitu okolitého prostredia – sídliska. Betónová stavba stojí na pilótach ako jeden dilatačný celok. Najnamáhanejšie časti konštrukcie (veniec a škrupina) využívajú predpínanú výstuž. Sivé betónové monolity dopĺňajú výrazné farebné prvky. Kostol je na želanie farníkov ohľaduplný k životnému prostrediu. Vykurovanie zabezpečuje tepelné čerpadlo, využívajúce zemné vrty. 

Betón

Najkrajšou vlastnosťou betónu je, že je pravdivý. Že reflektuje prácu a energiu vloženú do prípravy debnenia, do jeho liatia a zhutnenia, do spracovania prísad a zmesí. Surový povrch vo výsledku znázorňuje život materiálu. Paralelu môžeme vidieť v historickom kamennom murive z opracovaných kvádrov. V betóne môžeme vnímať odtlačky škárorezu debnenia a zmenu textúry v mieste styku povrchov.

Strohosť betónu nadväzuje aj na súdobé vnímanie duchovného priestoru, ktorý nemá byť opticky a významovo zahltený. “Mám jednu zajímavost ze stavby týkající se precizních detailů a úprav povrchů betonu. To měl na starosti Mohamed Lasfer z Alžíru a myslím, že právě jako muslim s kořeny na blízkém východu má vztah k abstrakci, která byla u betonových povrchů požadována,” dopĺňa architekt.

Na záver pripája Marek Štěpán úsmevnú príhodu: “Na Boží Hod vánoční 2019 dopoledne zasahovali v kostele na Lesné hasiči. Přijeli krátce po upozornění sousedů, že ve věži kostela hoří. Je pravda, že jsem použil v kontrastu s nebeskou modří symbolické barvy pozemského života, ohně i utrpení (červenou a žlutou), ale to jsem si ještě neuvědomoval, že symboly mají tak velkou moc. Doopravdy nehořelo, jen to tak asi při ranním slunci vypadalo." 

Základné technické údaje stavby:
Kostol - priemer 25 m, výška 18,5 m
Veža - 5,7 x 5,7 m, výška 31 m
Asymetrická kupolala - priemer 23 m, prevýšenie 3,5 m
Dúhové prstencové okno - dĺžka 80m, výška 4m, 120 skiel

Autor: Atelier Štepán
Podklady: Linka, Pavel Míček Architects
Fotografie: BoysPlayNice