Superstudio 2020 - výsledky súťaže

Pražské Centrum architektúry a mestského plánovania CAMP hostilo v sobotu 7. marca finálový večer jubilejného 10. ročníka architektonickej súťaže pre študentov vysokých škôl Superstudio. Ide o netradičnú "ateliérovú" formu súťaženia. Dvoj a trojčlenné tímy pracujú súčasne na jednotnom zadaní a majú 24 hodín na jeho spracovanie. Následne návrh prezentujú pred porotou, priestor je obmedzený na 200 sekúnd a 10 slajdov.

Zo 137 prihlásených tímov sa do finálového večera prebojovalo 15 najlepších. Študenti mali pred finálnou prezentáciou týždeň na dopracovanie svojich projektov. Architektonická ideová súťaž Superstudio prebieha na všetkých univerzitách s výučbou architektúry v Česku a na Slovensku - v Prahe, Bratislave, Liberci, Ostrave, Brne a v Košiciach. Formát súťaže podporuje kritické myslenie o rôznych aspektoch architektúry, spojené s obhajobou vlastných názorov.

O najlepších projektoch z Česka a Slovenska rozhodovala medzinárodná porota, v ktorej zasadli zakladatelia londýnskeho štúdia OMMX, Miroslav Šik a Pavla Melková. 

Študenti riešili voľne pojaté zadanie, ktoré vypracovali vedúci architekti londýnskeho ateliéru OMMX - Jon Lopez a Hikaru Nissanke (Študenti Fakulty architektúry si možno spomenú na OMMX ako na hosťa Noci architektúry). “Zadání nazvané SKIN se zaměřilo na prověřování zásadního architektonického tématu, jakým jsou vnější pláště budov. Studenti si tak měli vytipovat konkrétní stavbu, jejíž fasáda nějakým způsobem selhává a navrhnout její 'druhou kůži,” vysvetľuje vyhlasovateľ súťaže.

Lopez a Nissanke zámerne ponúkli študentom možnosť slobodného uchopenia zadania. Projekty sa tak vzťahovali k témam ekologickej a sociálnej udržateľnosti, ale aj výtvarným a reprezentatívnym úlohám fasád.

Prvé kolo súťaže prebehlo rovnako ako v uplynulom roku v piatich českých a slovenských mestách (v Prahe, Bratislave, Brne, Ostrave a Liberci). Odborné poroty v jednotlivých mestách poslali do finále celkom 15 najlepších projektov (dvaja ďalší získali divokú kartu od organizátorov súťaže). Študenti pritom mali iba 24 hodín na vypracovanie prezentácie.

Verejne prístupný finálový večer hostilo o týždeň neskôr pražské Centrum architektúry a mestského plánovania, kde prebehli prezentácie všetkých najlepších projektov z prvých kôl. Udalosť odštartovala prednáška autorov zadania z ateliéru OMMX, ktorí tiež zasadli vo finálovej porote, po boku švajčiarskeho architekta českého pôvodu Miroslava Šika a architektky a teoretičky Pavly Melkovej.

Porotu najviac zaujal projekt študentov z Fakulty umenia a architektúry Technickej univerzity v Liberci, ktorí pracovali s kontroverzným mrakodrapom na 33 Thomas Street.

Budovu bez okien, ktorá stojí na dolnom Manhattane, ktorý využíva americká Národná bezpečnostná agentúra na zber a analýzu dát. Vizuálne i fyzické uzavretie stavby podľa slov študentov spôsobuje nezáujem okoloidúcich - podobne ako sa ľudia nezaujímajú o to, čo sa deje s ich osobnými dátami, ktoré v súčasnosti predstavujú čoraz dôležitejšiu "komoditu". Snahou autorov projektu bolo upozorniť na citlivosť údajov a ich akumuláciu, čo manifestuje voda tečúca po fasáde budovy. Porota ocenila nielen architektonické stvárnenie návrhu, ale aj význam problematiky, na ktorú poukazuje.

Aktuálny spoločenský presah vykazujú aj ďalšie ocenené projekty. Druhé miesto patrí študentom z brnianskej Fakulty architektúry VUT, ktorí pracovali s panelovými domami. Navrhli vonkajší plášť predzáhradiek a pavlače, podporujúce sociálne kontakty obyvateľov. 

Tretie miesto získal taktiež tím z brnianskej fakulty, avšak v kombinácii s pražskou UMPRUM. Ich projekt pracuje so satelitnými mestami, pre ktoré navrhujú novú vrstvu občianskej vybavenosti. Porota udelila tiež 2 čestné uznania.

Predstavujeme ocenené práce: 

1. miesto: Martin Velfl, Matouš Dejmek a Zhaidarbek Medetbek Uulu (FUA TUL Liberec)

THICK SKIN

"At this very moment, we are working virtually,
on our computers

our skin as a data-transfer medium envelops the information contained beneath it
we share this data voluntarily
how much of it do we expose to the public, to the ever watchful ‘big brother’ ?

building as a data collector
some buildings more than others

33 Thomas Street, lower Manhattan
NSA’s bunker-like window-less skyscraper

what is contained and guarded under its concrete, THICK SKIN ?

our concept points out how our personal information is unconsciously misused
it is part of the deal we have agreed to, without reading it
every drop is a bit of information given and shared, can be taken and exploited"

2. miesto: Klarisa Kyselková, Petr Malásek a Ondřej Válek (FA VUT Brno)

Předzahrádky

"Sobota, 6:35. Paní Marta se chystá ke svému rannímu rituálu. Zdravotní pantofle, modrý hábit s bílým květinovým vzorem. Oblíbený hrníček s červenými puntíky, dvě lžičky rozpustné kávy, tři lžičky cukru, žádné mléko. Dveře do předzahrádky se pomalu otevírají. Hrnek s kávou zaujímá svou obvyklou pozici na proutěném stolku. Zelená zahradní konev se ponoří do barelu pod okapem, aby nabrala trochu dešťové vody, která zavlaží barevné muškáty. Paní Marta usedá na bílou zahradní židli a zapaluje si červenou vicerojku. Celou scénu pečlivě kontroluje zahradní trpaslík."

3. miesto: Pavla Nesvadbíková, Magdalena Uhlířová, Oskar Madro (FA VUT Brno, UMPRUM Praha)

SATELIT – SPRAWL

"Při hledání témy jsme přemýšleli nad dopadem ideologie na architekturu - jaká je však ideologie dneška? Bezbřehý konzum, 3 auta a vila za Prahou?

Jak vlastně vnímáme tému satelitních domů? Architekti a urbanisté upozorňují na katastrofální dopady na město, nefungující ulice, narušené mezilidské vztahy.

Po době šedě, lidské unifikace a mas, se karta obrátila a lidi chtěli konečně „to svoje“. Svůj ráj na zemi, kde bude všechno povoleno. Chtěli svůj dům, svoji identitu, své soukromí.

Co dostali? Katalogové domy, každý tak jiný, a přece všechny stejné. Schované za řadou tújí a betonovou zdí. Co je tedy jejich kůží? Omítka na fasádě? Balustráda na balkóně? Levná betonová zed?

Charakter domů v satelitní zástavbě je specifický tím, že domy mají dvě kůže. Tu „krásnou“, kterou si dům obléká na porothermový základ, a tu ochrannou v podobě plotu, zamezující interakci s okolím. V takovém prostředí se ulice omezuje na stěnami vymezený koridor.

Místo boje se suburbiem navrhujeme alternativní způsob vymezení soukromí. Domy necháváme domy, a věnujeme se hranicím - ochranné kůži, které rozšiřujeme o funkční náplň.

Princip spočívá ve vytvoření 2,5 metru tlusté vrstvy komunikující s ulicí a definující soukromou zahradu. Do filtru vkládáme chybějící občanskou vybavenost - obchůdek, kavárnu, solárium, saunu, trafiku...

Vytváříme nový šat pro dům, který přesněji reflektuje jeho identitu. K pseudobaroknímu tělu pseudobarokní šat. Stavební materiál však neskrýváme, vyznívá jeho upřímnost a určitá absurdnost místa a času.

A za 30 let? Satelitní domky už možná nebudou aktuální - ulice však zůstane, a naše hranice poslouží jako parter nové zástavbě, jako otisk historie bývalé výstavby. A nebo se nic nezmění -bude však našlápnuto na kvalitnější život v místě."

Čestné uznanie: Magdaléna Juřicová, Johana Krejčí, Ondřej Šašek (FA VUT Brno)

CESTA SMÍŘENÍ

"Naše Cesta smíření poukazuje na památku místa, do něhož se nesmazatelně vryly stopy historických událostí. Přenesme se do obce Svatobor v karlovarském kraji. Násilí a útlak, 3 miliony německých usedlíků vyhnány z pohraničí - tak bychom mohli krátce popsat situaci, jež nastala po druhé světové válce. Země byla znárodněna a mnoho cizinců, jakož i Čechů a Slováků, bylo nuceno žít na tomto místě se silným pocitem odcizení, viny a bez vazby na místo, jež se pod nátlakem stalo jejich domovinou.

Tento kraj se od ostatních značně liší. Nese stopy minulých událostí, v průběhu let byl zasažen válkou, vysídlením Čechů i vyhnáním Němců. Je to temná kapitola historie národa, a dokonce nyní, o 70 let později, nepříjemné téma.

Represe, uvědomění a odpuštění, tak jak je nacházíme v historii, se propisují do našeho návrhu. Demonstrujeme je na příkladu Svatoborského kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je jedním z pouhých dvou dochovaných kostelů v oblasti Doupovských hor. Chátrá a jeho zřícení by mělo za následek nenávratný zánik kulturně-historického odkazu. Spolek pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska iniciuje snahy o jeho zachování a v jeho místě vytvoření připomínky zaniklých obcí a osudů obyvatel Doupovských hor.

Represi symbolizujeme prostřednictvím nového objektu - bubliny - jež se snaží expandovat všemi směry, ale střetává se s nepřekonatelnou fyzickou bariérou. Sledujeme tím analogii k dějinám místa, kdy se noví obyvatelé snažili vytěsnit německé usedlíky. Do návrhu se tak propisuje patrné napětí mezi starým a novým.

Uvědomění symbolizujeme cestou, na jejímž konci je odpuštění. Odpuštění, jež hledáme a nalézáme uvnitř sebe sama. Fara stojící v těsné blízkosti kostela pozbyla svůj původní účel s odchodem Němců. Zhroucená střecha a stromy rostoucí uvnitř pomalu stírají hranici mezi interiérem a exteriérem. S touto ideou vytváříme po obvodu původních zdí novou kůži, která konzervuje původní stav a zároveň umožňuje opětovné využití objektu.
Stará a nová struktura nemohou existovat jedna bez druhé. Přestože využíváme dvou různých principů, dvou odlišných druhů kůže, obě mají inkluzivní charakter. Konstrukce staticky zajišťuje objekt a zároveň poukazuje na nezbytnou spolupráci a potřebu začlenění. Jedna bez druhé nemůže existovat.

Vnitřní prostor kostela se stává vnějším prostorem pro nově vložený objekt – novou kůži. Vně bubliny pociťujeme úzkost stísněného prostoru - přiblížit se znamená nechat na sebe působit větší tíhu. Uvnitř cítíme sílu, jež léčí rány minulosti.

Poukazujeme na přítomnost uměle vytvořené psychologické hranice a naší intervencí chceme obnovit všeobecnou pohostinnost a posvátnost místa. Návrh přináší celospolečensky kulturní přesah a praktické využití chátrajících objektů."

Čestné uznanie: Martin Kuncl, Jiří Ullwer (FA ČVUT Praha)

Akupunktura

“'Největším problémem jsou reflexní plochy prosklených budov. Už v současné době je totiž díky skleněným plochám úhyn ptactva poměrně výrazný. Podle kvalifikovaných odhadů na území Spojených států takhle ročně zemře 900 milionů ptáků. V Česku jde dle České společnosti ornitologické zhruba o jeden milion.'

Stejně jako akupunktura, pomocí jehliček vpichovaných do kůže na přesně určených místech, pomáhá s problémy celého lidského těla. Tak náš projekt, pomocí bidýlek vpichovaných do fasád na přesně určených místech, pomáhá s problémy celého města. Snižuje zbytečnou mortalitu ptactva, ba naopak zvyšuje jejich natalitu. Vrací život do měst. Rozbíjí fasády skleněných pekel. A v lidech udržuje kontakt s přírodou, jak fyzicky, tak pomocí streamování videa přímo z budek. Win-win."

Fotografie z finále Superstudia, ktoré sa uskutočnilo 7. marca v pražskom CAMP-e: