5866 / Petr Stolín, Jan Stolín

Namísto klasické autorské prezentace tvorby obou bratrů, kterou zastoupí nově vydaná publikace, se budou moci návštěvníci seznámit se specifickým uchopením prostoru: proměněno bude vše, na co byli dosud zvyklí –vstup, pohyb prostorem galerie i  osvětlení. Výstava potrvá až do 22. června (pozměněna bude i její otevírací doba). 

"Galerie Jaroslava Fragnera za dobu své existence hostila množství významných postav české i světové architektury. Paměť místa je spletitá a bohatá. Hlavní výstavní sál proměňoval svou atmosféru podle podoby vystavovaných děl: od muzeálních expozic zavěšených archiválií přes hravé provokativní instalace až po virtuální realitu. Napínal se podle nutnosti při prezentování idejí předních architektů i teoretiků. Výstava Petra a Jana Stolínů je zaměřena na rozšíření zkušenosti galerie jako svébytné architektury. Proto se soustředí na samotný zážitek prostoru galerie: mění se vstup, pohyb a smysl. Prostor galerie tu není efemérním světem architektonických idejí, naopak výstava směřuje k jeho konstantám: architektura je jak prostor obemknutý stěnami a jejich otvory, tak tím co ji činí snáze obyvatelnou jako vzduchotechnika. Pěstovaná bohatá paměť architektonických idejí je opuštěna ve prospěch neobvyklé zkušenosti obvyklého prostoru. Výstava je pomlkou v prostoru galerie: neodkazuje k něčemu, co existuje jinde. Proměňuje to, co existuje právě zde," vysvětluje koncept výstavy její kurátor, historik umění Filip Šenk.

Petr Stolín (*1958) po studiu architektury na VUT v Brně pracoval ve Stavoprojektu Liberec a u Karla Hubáčka v Sialu. V roce 1993 začal pracovat samostatně a v roce 2015 založil s partnerkou Alenou Mičekovou ateliér CUBE LOVE. Petr Stolín se stal prvním vítězem nově založené České ceny za architekturu (2016)za stavbu ZEN Houses, v v nichž se svou partnerkou žije i pracuje. Tento architektův manifest je „prostorem šitým na míru obyvatel, byť vychází z prefabrikovaných prvků,“ komentuje stavbu Filip Šenk. „Standardizace zde není cílem, ale naopak prostředkem tvorby výsostně osobního prostoru, má zabezpečit dostupnost, důraz na individualitu zase neupadání do předem daných vzorců bydlení.“  Petr Stolín se také věnuje pedagogické činnosti a stejně jako jeho bratr vede ateliér na FUA TU v Liberci. 

Jan Stolín (*1966) vystudoval sochařství na VŠUP v Praze, ve své habilitační práci se věnoval památníku jako interaktivnímu bodu v městské krajině. Kromě vlastní tvorby příležitostně spolupracuje se svým bratrem, vede Katedru environmental designu  na FUA TUL a věnuje se také kurátorské činnosti. V roce 1997 spoluzakládal a vede galerii Die Aktualität des Schönen… v Liberci a od roku 2013 vede soukromou galerii Cube × Cube Gallery. Účastnil se mnoha výstav, v roce 2000 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, je zastoupen v řadě sbírek (Národní galerie v Praze, Sbírka současného umění v Mikulově, Sbírka Jiřího Valocha ad.)

Za doposud nejvýznamnější společnou práci, Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti na Štefánikově náměstí v Liberci, získali bratři Stolínové v roce 2001 Čestné uznání Grand Prix architektů. Právě na tomto díle ilustruje kurátor specifický přístup architekta a sochaře: „Společnou stránkou práce architekta a sochaře je rozvinutá schopnost uvažovat prostorově. Situovanost v prostoru a čase jsou základními určeními člověka. Zatímco času byla věnována značná pozornost a uměleckých děl zabývajících se konečností člověka je bezpočet, prostor se tak často v kritickém myšlení neobjevuje. Přitom stejně jako se nevyhnutelně nacházíme v čase, nacházíme se i v prostoru. Vlastní čas si netvoříme a je zcela mimo náš dosah, a přesto schopnost jej vnímat je vysoká. Schopnost vnímat prostor by měla být obdobně vyspělá, ne-li ještě rozvinutější, vždyť prostor jsme schopni ovlivnit spíše než čas. Bratři Petr a Jan Stolínovi, ať už ve společných dílech nebo jednotlivě, se ve svých dílech zaměřují právě na zdůraznění zkušenosti prostoru. Vytváří nezvyklé prostorové situace, které mohou diváky či obyvatele přimět si prostoru více všímat. Jsou to jedinečné momenty, které lze jen obtížně, pokud vůbec, zachytit a zprostředkovat fotkou, protože ta pochopitelně nabízí jen jeden úhel pohledu, zatímco fyzická přítomnost v prostoru zahrnuje periferní pohled i vědomí prostoru za sebou. Obtíže zaznamenat fotkou či kresbou takový prožitek přichází už proto, že zahrnuje mnoho nahodilých kvalit, jako je pomíjivý odlesk světla, odražený zvuk či lehký dotek proudícího vzduchu. Nesnaží se vytvořit prostředí, které by měli zcela pod kontrolou. . Prostředí je budováno jako otevřené, které se nabízí pro vnímání takových náhod. To je také případ výstavy 5866 v Galerii Jaroslava Fragnera – proto je změněn už první kontakt s výstavním prostorem, vstup je z nezvyklé strany malými dveřmi. Uvnitř návštěvníky čeká stejně nezvyklé prostředí. Smyslem je přinést neobvyklou zkušenost obvyklého prostoru.“

Vstup na výstavu povede přes Betlémskou kapli (muzeem Mistra Jana Husa v prvním patře) po dřevěném mostku, který propojuje Betlémskou kapli a Kazatelův dům (tedy Galerii Jaroslava Fragnera), přímo do instalace. Katalog výstavy i další publikace si návštěvníci budou moci zakoupit ve foyer galerie (přístupné hlavním vstupem GJF).