Tehelná 1203/6
Zlaté Moravce
Okná pre pasívne domy
Galvaniho 15 B
Bratislava
BIM knižnice a objekty
Stará Vajnorská 139
Bratislava
Dokonalá izolácia
Stará Vajnorská 139
Bratislava
Prielohy 1012/1C
Žilina
Štúrova 136B
Nitra
Vlárska 22
Trnava
Medzinárodná putovná výstava priblížila odvážne architektonické vízie českých a slovenských architektov za posledných sto rokov a realizované stavby, do ktorých sa reálne premietli. Základnými artefaktami boli modely významných architektonických diel, vypracovaných študentami fakúlt architektúry pražskej a bratislavskej techniky, ktoré boli prostredníctvom projekcie konfrontované s architektonickými víziami a nerealizovanými projektmi.
Usporiadateľ / Galéria Jaroslava Fragnera
Spoluorganizátor / design factory
V spolupráci / FA ČVUT Praha, FA STU Bratislava, ÚDU AV ČR
Kurátori / Matúš Dulla, Klára Pučerová, Dan Merta
Grafika a architektonické riešenie / Jiří Příhoda
Výstava "Vize a realita v české a slovenské architektuře 1918 - 2018" sa uskutočnila najprv v pražskej Galérii Jaroslava Fragnera (29. 6. – 2. 9. 2018), následne v Design factory v Bratislave (24. 9. – 24. 10. 2018).
V článku prinášame malé zhrnutie a Katalóg z výstavy (vo forme ISSUU, ktorý stojí za zhliadnutie) obsahujúci kurátorský text, fotografie a modely vystavovaných diel.
Prevažnú časť minulého storočia mali česká a slovenská architektúra k sebe veľmi blízko. Ešte pred prevratom tu bol Slovák Jurkovič, ktorému dovolili prvý orlí let moravské Pustevně či Luhačovice, alebo Gočár so slovenskými koreňmi, osnovateľ slohu zvaného „národný“, pričom na Slovensku až do polovice minulého storočia pôsobila plejáda českých či slovenských architektov, ktorých vyškolili brnenská alebo pražské architektonické školy. Žiadna taká škola vtedy ešte na Slovensku nebola. A ani od roku 1993 sa na blízkosti našich architektonických kultúr nič podstatné nezmenilo. Viete koľko Slovákov a Sloveniek študuje na FA ČVUT?
Na obou stranách řeky Moravy si často bolestínsky stěžujeme na nepřízeň osudu a na to, že se velké vize a smělé projekty vyskytují jen a jen za našimi hranicemi. Na způsob běloruského: „tam je dobře, kde my nejsme“. Je to však pravda? Opravdu chyběla našim architektům a architektkám křídla? Působili tady jenom pragmatičtí stavitelé, a žádní snílci? Nebo jinak: nepromítlo se něco z ideálních představ do reálných objektů? Nejsou ta nejlepší díla, která v našich dvou zemích vznikla, přece jen nečím více než jen redukovaným stínem vizí, ale dokonce někdy i přímo těmi vizemi?
Isteže vízie časom strácajú čaro novosti a pri ich uvádzaní do života sa vynorí ich jednorozmernosť. Alebo vysvitne, že sa pri nich zabudlo na všeličo podstatné. Ako pri realizácií presvedčivých ľavicových ideálov o masovom bývaní, z ktorých sa zrodili nepopulárne panelákové sídliská. Sem-tam nezaškodí pripomenúť si bonmot Helmuta Schmidta: „Kto má vízie, mal by vyhľadať lekára“. Ale s mierou. Lebo na troskách tamtej moderny sa predsa len formulovali ďalšie a ďalšie odvážne koncepcie. Napríklad technicistické v libereckom SIALe, alebo výtvarne-vizonárske v žilinskom VALe. Napäté spojenectvo medzi víziami a realitou trvá dodnes.
Galerie Jaroslava Fragnera ukazuje toto spojenectví na výstavě, která předvádí vizionářské záměry nebo prostě smělé architektonické projekty, které nedostaly příležitost k realizaci, společně s těmi významnými díly, která se podařilo postavit. Jistě tam najdeme redukci a pragmatické zjednodušení, ale skoro vždy tam je i silná dávka energie, která živila původní, někdy i trochu lehkovážně vize. Byl to tedy jen destruující konflikt, který vedl od vize k realizaci? Byla realizace vždy jen devalvací? Nebo se v tom procesu objevuje i plodný moment, obohacení, dodání komplexity a umocnění původní vize?
No a tie významné realizované diela sú na výstave prezentované pohľadom mladej generácie - na modeloch ktoré vytvárajú študentky a študenti architektúry na oboch spomínaných školách v rámci štúdia histórie českej a slovenskej architektúry minulého storočia, čiže tej architektúry, ktorá vznikala v spoločnom česko-slovenskom štáte. Od modelov, ktoré sa usilujú verne napodobiť výraznú podobu skutočnej stavby (napríklad skulpturálny pamätník povstania v Banskej Bystrici), cez tie, ktoré odkrývajú nejaký špecifický moment diela (dva varianty jednej vily v Liptovskom Mikuláši od dvoch skvelých architektov), alebo s vtipným nadhľadom glosujú významný objekt (portréty architektov a majiteľa jednej z víl na pražskej Babe, alebo archaický kozový žeriav nad prvým československým panelákom v Zlíne).
Rostoucí odstup mladé generace od historie vyžaduje hledání nových pedagogických postupů v oblastech, kde se má historické povědomí konstituovat. Komputerizací a stále větší dělbou práce ztrácí student architektury bezprostřední kontakt s objektem a je vzdálen od reálných technických a prostorových momentů stavby. Jednou z náhrad je právě tvorba fyzických modelů. Studenti a studentky pražské a bratislavské fakulty architektury studují dějiny architektury na ikonických dílech nejen teoreticky a takříkajíc knižně, ale také pomocí manuální drobné práce na vytvoření modelů těchto děl. Vždyť impresionisté taky malovali v Louvru podle starých mistrů.
Zdá sa vám to archaický prístup dnes, v dobe počítačových 3D vizualizácií, alebo virtuálnej reality,
i dokonca keď máme ambície postaviť dom pomocou 3D tlačiarne? Obstoja teda tieto sem-tam aj vtipne abstrahované študentské maketové transformácie špičkových diel českej a slovenskej architektúry pri porovnaní s multiprojekciou tých vizionárskych projektov rôzneho druhu, ktorých sa za to „česko-slovenské“ storočie urodilo celkom požehnane?
To je otázka, kterou si klade tato výstava.
Matúš Dulla
Pozrite si katalóg z výstavy: