Vila v Matějské, Praha 6

Rodinný dom, ktorý navrhol a v roku 1934 postavil architekt a staviteľ Jan Bína, prešiel rozsiahlou prestavbou pod taktovkou ateliéru Lábus AA. Profesor Ladislav Lábus, ktorý stojí za viacerými rekonštrukciami víl z obdobia prvej republiky (vila Palička v susednej kolónii Baba, alebo vila Lídy Baarovej na Hanspaulke..) stál v tomto prípade pred prozaickejším zadaním. Nešlo o funkcionalistickú vilu, ale o rozšírený typ “stredostavovského” domu so štvorcovým pôdorysom. Výraznejšia zmena výrazu stavby nebola pôvodným zámerom. Prezentovaná realizácia je výsledkom dlhého tvorivého procesu. Objemové adície sú zakomponované do nového, rozšíreného celku, ktorý tvorí svojbytnú architektonickú vrstvu.

Realizáciu predstavíme so sprievodným textom Jitky Hofmeisterovej a Ladislava Lábusa:

V této lokalitě jsme měli možnost realizovat několik rekonstrukcí i novostaveb bytových nebo rodinných domů.

Z této zkušenosti víme, co je těmto stavbám a jejich rekonstrukcím společné a co je odlišuje. Již dříve jsem uvedl, že tyto projekty musí řešit, pominu-li problém zateplování, obdobné provozně dispoziční problémy změny standardu a způsobu života. Poddimenzování vstupů do domů, separaci kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, propojených jen přes chodby a schodiště nebo rozměry či dostupnost garáže, někdy i její absenci. Vstup do domu v Matějské navíc vytvářel zbytečnou bariéru, byl umístěn do přístavku na boční fasádě, ke kterému se klesalo po rampě a následně stoupalo po schodech,

V těchto negativních atributech se funkcionalistické a stavitelské vily naprosto podobaly, s mírným rozdílem. Všechny bzlz vlastní i rodinnému domu v Matějské ulici. Na jeho projektu jsem si uvědomil rozdíl mezi funkcionalistickými a stavitelskými vilami. Ty funkcionalistické se snažily vyřešit problém jejich osazení ve svažitém pozemku, přímým venkovním propojením obytné plochy v přízemí přímo či přes terasu se zahradou. Díky svažitosti terénu a pozici přízemí na úrovni chodníku, je na opačné straně, orientované na vlastní pozemek, zahrada většinou na úrovni suterénu. Ty stavitelské domy zahradu totálně přehlížely, vůbec s ní nekomunikují, byly s ní propojeny jen přes hlavní vstup ze strany ulice.

Připomenutí obdobných realizovaných projektů v lokalitě zmiňuji především z toho důvodu, že jak u funkcionalistických vil, kde byla jejich ochrana legislativně zajištěna, tak u té stavitelské, kde jsme takové omezeni neměli, jsme rozhodně nechtěli jejich výraz nějak zásadně měnit. Přitom při rekonstrukci vily na Hanspaulce jsme uvnitř domu navrhli totální transformaci vertikální komunikace, aby odpovídala požadované změně bytového domu na rodinný dům, Zvenku se to projevilo jen proskleným přistavěným arkýřem obytné mezipodesty.

U této stavby jsme zpočátku postupovaly obdobně. Teprve na základě analýzy variant rozsahu přístavby a zjištění nezbytnosti přistavět na úrovni přízemí i garáž, z důvodu nepřístupnosti stávající garáže, jsme zjistili, že v tomto případě, při potřebném rozsahu dostavby, svědčí razantnější rozsah úprav a změny výrazu stavby, kterou se přístavby více spojí s původní hmotou stavby.

Pro naše rekonstrukce tradičních staveb a řešení jejich přístaveb a nástaveb je charakteristické, kromě péče o stavební detaily a povrchy konstrukcí i prvků stavby, že se snažíme v původní stavbě zachovat stávající prostorovou strukturu a tradiční uzavřenost místností, a novou partiích naopak využít k obohacení stavby o současné možnosti volnějšího uspořádání prostoru zhodnoceného výraznou otevřeností vůči exteriéru. Nabízíme uživatelům užívat obou fenoménů stavby a jejích dostaveb - tradiční uzavřenosti i současné otevřenosti obytných místností.

Ve vile v Matějské ulici jsou rovněž uplatněny oba principy. V rekonstruovaných částech je ponechána stávající struktura a charakter místností. Včetně přízemí, kde je vizuální propojení jídelny a obývacího pokoje ve stávající stavbě i přistavěných prostorů kuchyně a prosklené verandy, záměrně pouze částečné. Obdobně v nástavbě – de facto půdní vestavbě jsme sledovali prostorovou kontinuitu, ale jen částečně propojených místností ložnice, šatny, pracovny a terasy.

K popisu stavby a vývoje návrhu použijeme citaci průvodní zprávy.:

Pozemek se nachází v atraktivní rezidenční lokalitě v blízkosti městské památkové zóny - osady Baba, na jižním svahu mezi ulicemi Matějská a Na Babě. Svažitý terén je zde zastavěn bytovými domy osazenými v šachovnicové struktuře.

Stavba je součástí vilové zástavby postavené za 1. republiky, zastoupené v lokalitě dvěma typy domů – avantgardními funkcionalistickými objekty s rovnou střechou a tradičněji pojatými objekty, většinou s valbovou nebo stanovou střechou, jako tento rodinný dům postavený v roce 1934 stavitelem arch. Janem Bínou. Objekt nebyl stavěn v rámci akce výstavby osada Baba, nemá avantgardní a výchovné ambice těchto unikátních domů, ale patří mezi skromné, stavitelsky vyzrálé představitele již nedekorované, modernistické linie vilek, respektující tradiční formy a prvky staveb, jako šikmé střechy, římsy atd.

Stavba by měla nadále plnit funkci rodinného domu, pro čtyř až pětičlennou rodinu vč. pokoje hosta se zázemím, saunou a tělocvičnou v suterénu domu, s možností v budoucnu provoz domu rozdělit na dvě bytové jednotky, dvougeneračního“ charakteru. Návrh změny stavby odpovídá stavebnímu programu zadání, vycházející z požadovaného účelu, velikosti a standardu stavby, který vyžaduje zvětšení domu přístavbou v přízemí a suterénu i nástavbou resp. půdní vestavbou v podkroví.

Stavební úpravy vycházejí ze stávající stavební podstaty domu i z kontextu lokality. Projevují se jak v rámci stávající zastavěné plochy, při využití stávajících nosných konstrukcí, tak i dvoupodlažní přístavbou při jižní a západní fasádě domu, ve které je umístěna obytná plocha – veranda a terasa i garáž. Výška říms stavby, se vzhledem ke snaze využít stávající půdu jako obytné podkroví, zvyšuje, aby bylo dosaženo podchozí výšky v celé ploše podkroví. Výška vrcholu střechy bude zachována.

Na úrovni studie a DUR bylo prověřováno množství různých variant řešení formy přístavby a nástavby na úrovni podkroví, ale žádná neměla ambice měnit uspořádání území a vybočovat za rámec hledání optimálního řešení zadání stavebního programu přestavby, při zachování stávajícího charakteru architektonického výrazu.

Kompozice tvarového řešení přístavby a s ní související materiálové řešení rekonstrukce se postupně vyvíjely, z přístavby lehké hmoty charakteru altánu na jižní straně, osazené na společném soklu z režných cihel, po výslednou přístavbu na jižní a západní straně materiálově sjednocenou s objemem vily.

Původní řešení totiž počítalo s využitím stávající garáže v suterénu. Když se však zjistilo, (teoreticky i prakticky), že garáž je de facto pro dnešní auta nepřístupná, bylo nutné hledat jiné řešení,… což vedlo ke změně původní koncepce rozšíření plochy přízemí a suterénu jen na jižní stranu a potřebě upravit návrh tak, aby byl schopen absorbovat i přístavbu garáže u boční západní fasády přízemí. Na základě důsledného ověřování různých alternativ řešení přístaveb na obě strany domu bylo prokázáno, že původní koncepce založená na adici lehkých hmot k původní hmotě a formě stavby nemá uspokojivé řešení. Poměr hmoty přístaveb na dvou stranách přízemí a suterénu vůči poměrně malé hmotě stávající vily vedl k poznání nutnosti změnit původní rozhodnutí o konceptu návrhu.

Při zahleděnosti do původně zvoleného řešení nebylo snadné uvědomit si potřebu zásadní změny paradigmatu přístupu. Opakovaná a bezvýsledná snaha najít nějaké uspokojivé a zodpovědné řešení v původně zamýšlené koncepci - drobné a skromné přístavby respektující stavitelský výraz vily, vedla k poznání, že zvětšení rozsahu přístavby na obě strany vyžaduje naopak hmoty a materiál povrchů stavby sjednotit a transformovat do celistvého, nově a jednotně působícího návrhu výsledného řešení přestavby i původní stavby, Přitom řešení kompozice fasád původní stavby zůstává stejné, s maximálním využitím stávající polohy, velikosti i členění otvorů. Změna přístupu spočívá „pouze“ ve formování jednotného společného výrazu přístavby a nástavby a materiálovém sjednocení povrchů fasád celé stavby přizdívkou z režných cihel.

Výraznější změna výrazu stavby nebyla původním záměrem konceptu rekonstrukce. Naopak, zpočátku jsme se snažili uchovat ráz původní stavby, ačkoli nejde o architektonicky významný objekt. Možná právě proto nás ohleduplnost k její podstatě zaváděla a svazovala před hledáním potřeby bojovat s její lapidární substancí. Původně zvolená koncepce „nepotřeby“ redefinice výrazu stavby musela být opuštěna, když se prokázalo, že potřeba zvětšení plochy přízemí je tak markantní, že není možné ji realizovat v rámci původního konceptu, aniž by původní podstata stavby, o kterou se přístavby opírají a na kterou navazují, zůstala nepokořena adicemi.

Ohleduplnost vůči výslednému působení symbiózy stavby a přístaveb nás dovedla k rozhodnutí razantnějšího řešení rekonstrukce vily, které přináší nové, původně nezamýšlené ambice architektonického řešení zadání.

Návrh přestavby rodinného domu v ulici Matějské využívá původní konstelace centrálně komponovaného dispozičního řešení stavby, přístavbami rozšířeného o další investorem požadované funkce a prostory. Jižní a západní dvoupodlažní přístavba rozšiřuje kapacitu a standard přízemí i suterénu o obytné i užitné prostory včetně garáže. V místě půdního prostoru krovu je navržena nástavba podkroví s pracovnou a ložnicí rodičů a s terasou, která může být v případě rozdělení stavby na dva byty dalším obytným prostorem. Návrh je koncipován tak, aby bylo v co nejvyšší míře využito potenciálu zahrady, jejím propojením s obytnými a relaxačními plochami v přístavbě.

Podoba objektu pred prestavbou:

Podklady: Lábus AA