Když nechcete Pleskota, budete mít housenky

Architektonické súťaže sú aktuálnou témou i v odbornej verejnosti aj v komunikácii medzi laickou verejnosťou, samosprávou, investormi i architektmi… Je to asi najtransparentnejšie riešenie, ako dospieť k najlepšiemu výsledku pre všetky strany. Súťaž však nie je riešením samospasiteľným. Nezaručuje vždy a všade vyriešenie všetkých problémov a priamu automatickú cestu k optimálnemu výsledku. Mala by ale určite prevažovať pri obstarávaní verejných investícií.

Niekedy architektonická súťaž môže byť aj zneužitá. Dôležité je nastavenie súťažných podmienok. Ak napríklad v zadaní súťaže je fixne stanovená napr. poloha objektu daná investorom, jeho dĺžka, šírka, výška… a nie je možné v návrhu reflektovať zmeny súvisiace zo vzťahu k okolitým budovám a celkovému urbanistickému kontextu - tak výsledok síce môže byť prezentovaný ako najlepšia architektúra vzniknutá zo súťaže, v skutočnosti je to však iba účelové dizajnovanie objektu v intenciách určených investorom a nie objektívne najlepšie architektonické (a urbanistické) riešenie z hľadiska celkového kontextu prostredia.

V praxi sa stretávame s celým spektrom nástrojov použitých na prípravu i presadzovanie investícií v prostredí našich sídiel. I korektných i nekorektných. Z hľadiska laickej verejnosti je aj po predchádzajúcich skúsenostiach už dopredu vypestovaná nedôvera v akýkoľvek nový investičný zámer. Preto je potrebné argumentačne veľmi transparentne a korektne komunikovať s verejnosťou počas celého procesu (nielen súťaženia).

Zaujímavým príkladom, na ktorom sa dá ukázať zložitosť procesu súťaženia a uvedenia výsledkov do praxe je súťaž “Rezidence Park Kavčí Hory” na Pankrácké pláni v Prahe. V poslednom prehľade tlače Českej komory architektov boli príspevky prezentujúce súčasný stav investície a pohľad na možnosti jej realizácie. (Je to súťaž na jednej strane typicky developerská, na druhej strane súťaž s kvalitným víťazným riešením od architekta Josefa Pleskota).

Najprv prinášame výňatky z českých médií, kde sa o projekte píše. Po nich si môžete pozrieť, ako vyzerá návrh i pôvodné riešenie. Úsudok si urobte sami. Architektúra je zaujímavá aj tým, že nič nie je jednoznačné. A možno aj preto, že je to dynamický, nikdy nekončiaci proces, ktorý potrebuje neustály dialóg tvorivých ľudí.

(ČKA - monitoring médií, Hana Boříková, euro.e15.cz):

Lepší výběr architekta než soutěž neexistuje

Mezi developery, Prahou a veřejností vzrostla nedůvěra do té míry, že v jakýkoliv stavební záměr lze označit za kontroverzní. Podle zastánce soutěží uvnitř České komory architektů Petra Leška investoři selhávají ve schopnosti své záměry správně prezentovat.

Zhruba do roka by měla být hotova urbanistická soutěž na budoucí podobu Nákladového nádraží Žižkov – jedné z největších rozvojových ploch uvnitř města. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) připravuje 

aktuálně i soutěž na budoucí podobu některých stanic metra D a městského mobiliáře. Několik architektonických soutěží už v Praze proběhlo, například na projekt společnosti Central Group na Pankráci, o které se hodně diskutuje, nebo na zástavbu desítek hektarů u Smíchovského nádraží.

Které z aktuálně připravovaných staveb v metropoli považujete za architektonicky významné?

Bohužel v Praze se dlouhodobě pořádá málo architektonických soutěží, takže obecná povědomost o záměrech je velmi malá. O to více si vážím rozhodnutí Central Group uspořádat vyzvanou soutěž na Kavčí hory a Sekyra Group na část Nákladového nádraží Smíchov ve spolupráci s IPR. Aktuálně je v přípravě další architektonická soutěž na master plán území Nákladového nádraží Žižkov.

Jak jsou na to další rozvojová území (Bubny, Rohanský ostrov, Masarykovo nádraží, Ruzyň) netuším, ale doufám, že i tam proběhnou architektonické soutěže na master plány a že zadání bude připravovat IPR.

Je podle vás míra kontroverze (představovaná postojem veřejnosti či výroky politiků) úměrná kontroverznosti samotných staveb nebo jejich návrhů a jejich dopadů na okolí či samotné město?

Především si myslím, že selhává mediace. Zatím si málokdo u nás uvědomuje, že investiční akce je nutné aktivně veřejnosti představovat. Kvalitní interaktivní mapy a centra architektury jsou zatím v plenkách. Bohužel se pak tato špatná informovanost obrací proti záměrům. Není divu. Kde chybí snaha záměry představit, je pole pro spekulace a předsudky. Situace se pak zbytečně vyhrocuje. Informovat musí ten, kdo s návrhem přichází, a město mu má poskytnout kvalitní nezávislou profesionální platformu.

Co si myslíte o návrhu dnes už tří věží společnosti Central Group, které vzešly z architektonické soutěže a které vzbuzují odpor veřejnosti?

Myslím si, že je zcela zásadním pozitivním krokem, že na výběr architekta byla uspořádána architektonická soutěž. Každý tak může na vlastní oči posoudit, kdo byl v porotě s převahou nezávislých odborníků a na základě jakých argumentů byl vítěz vybrán. Lepší způsob výběru architekta podle mne neexistuje. Podrobněji ale návrh neznám. Netuším, jak byla do přípravy soutěže zapojena veřejnost, včetně jejich zástupců politiků, ani jaké podmínky v území dával platný územní plán.

Kdo by měl být tím arbitrem, který rozhodne, zda takovou stavbu ano či ne? Asi by to neměla být veřejnost, politici, ale je schopno město být v tuto chvíli nositelem do nějaké míry nezpochybnitelného názoru?

Arbitrem má být standardní porota architektonické soutěže s převahou renomovaných nezávislých odborníků, tedy přesně taková porota, která posuzovala návrhy v soutěži na Kavčí hory. Porota by následně měla být schopná své rozhodnutí také zdůvodnit a obhájit.

Pro rozvojové lokality mají být zpracované master plány na základě architektonické soutěže, v nichž hlavní roli hraje město. Příkladem ze zahraničí je třeba přestavba doků v Hamburku - Hafen City. Je podstatné, kdo nastavuje pro území parametry. Následné soutěže se pak odehrávají v mezích těchto mantinelů.

Nepochybně je možné kvalitní architektonickou soutěží na objekt překonat i špatné nebo neexistující parametry, je to ale násobně obtížné a vyžaduje to násobně větší úsilí a vstřícnost ode všech zúčastněných, stejně jako otevřenou a profesionálně vedenou poučenou debatu. Město by mělo být v péči o své území velmi aktivní.

(ČKA - monitoring médií, Hana Boříková Tereza Čapková - Euro report development, str.: 46):

Zápas o věže na Pankrácké pláni odráží stav developmentu a politické scény v celé metropoli

Ani když se developer pokusí vymanit ze škatulky „zlý“, nemusí to být nic platné.
Největší stavitel bytů v Praze Dušan Kunovský je v metropoli známý tím, že v minulosti dokázal bez viditelného úsilí získávat pro bobtnání svých nenápaditých paneláků širokou politickou podporu. Na pražské Pankráci ale na to šel jinak. Pozemek na Kavčích horách v Praze 4 koupil už s hotovým stavebním povolením na 350 bytů. Místo aby začal stavět, rozhodl se průkopnicky ve spolupráci s městem pro architektonickou soutěž, která je mimochodem na západ od nás standardním nástrojem tvorby města. Chtěl prý přinést do metropole kvalitní architekturu.

Pochybnosti, zda i tentokrát nejde o snahu zvýšit zisky – jen jinými prostředky než v dobách brutálního developmentu minulé dekády – se mu zatím rozptýlit nepodařilo. Nad projektem více než pěti stovek bytů ve dvaadvacetipatrových věžích se stále vznáší dost otázek: Budou nakonec na Pankráci tři mrakodrapy, nebo pět? Není soutěž náhodou klička, jak toho zase postavit víc, než umožňuje územní plán? A jak je možné, že takový monstr projekt podporuje zelený starosta, který jinak všechnu výstavbu bojkotuje?

Na živých debatách okolo projektu společnosti Central Group za 2,5 miliardy korun na Pankrácké pláni je vidět, že Prahu čeká ještě dlouhá cesta. A to bez ohledu na to, jestli na místě nakonec vyrostou kontroverzní věže od Josefa Pleskota vzešlé z architektonické soutěže, nebo původní nevýrazné „housenky“, které ale mají potřebná povolení. Nikdo zkrátka nikomu nevěří. Umění představit své záměry a názory tak, aby nebudily pochybnosti, když už odpor bude vždy, ještě investoři ani politici zdaleka neovládli.

Pojďte soutěžit

Když Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), který vznikl před třemi lety, začal investory nabádat, aby alespoň na celoměstsky významná místa pořádali architektonické soutěže, Kunovský ho jako jeden z prvních vyslyšel. Znělo to celkem rozumně. Město bude prostřednictvím soutěží ovlivňovat zadání a korigovat ty nejméně kvalitní vize a developer v něm získá spojence při prosazování svého záměru u politiků.
Město ostatně příliš jiných nerestriktivních nástrojů ani nemá – většinu nejvýznamnějších rozvojových ploch si už dávno rozebrali soukromníci. Po Luďkovi Sekyrovi, který má pod palcem desítky hektarů na smíchovském nádraží, tedy přišla na řadu Pankrácká pláň. Přestože je místem, kde by nějaké ty další výškové budovy nemusely vadit, o dostavbu „vykotlaných zubů“ se vždy vedly tvrdé boje.

Kunovský oslovil deset ateliérů. Protože podle něj nositelem kvalitní architektury v Praze má být český architekt, šlo výhradně o domácí studia. Společnost Central Group předloni vítězoslavně oznámila, že vyhrál slavný architekt Josef Pleskot, který má za sebou takové stavby, jako je například centrála ČSOB. Kunovský se ale odmítl pochlubit vítěznými vizualizacemi.

Developer však – vědom si dramatičnosti budoucích debat – neopomněl podotknout, že pokud pro svůj plán nenalezne podporu, bude stavět postaru a na svou snahu dát Praze „unikátní projekt, který by se mohl stát novým milníkem soudobé české architektury“, rezignuje. Central Group několik hektarů na Kavčích horách koupila před čtyřmi lety od společnosti Hochtief Development, která už měla na 350 bytů v pěti osmipatrových budovách přezdívaných podle tvaru housenky stavební povolení, takže jí nic nebrání.

Nedělejte z nás blbečky

Jak se dalo čekat, část veřejnosti a politické scény Kunovský péčí o soudobou architekturu nedojal. Petici proti pěti věžím s 550 byty, jejichž podobu zveřejnila Central Group až letos v dubnu, podepsalo více než tři tisíce občanů. Proti stavbě se postavila část opozice v Praze 4. Kupodivu ale ne vládnoucí bojovník proti betonové lobby, starosta Petr Štěpánek, který vede zelenou radnici chlubící se negativními stanovisky k téměř jakékoli plánované výstavbě v katastru městské části.

Developer potřebuje mít radnici na své straně. Přinejmenším už jen proto, že pro stavbu věží se musí změnit územní rozhodnutí a v řízení je městská část účastníkem. Výsledkem je, že opozice poukazuje na podivuhodný myšlenkový posun starosty a petenti si stěžují, že s nimi radnice nechce komunikovat jinak než pod tlakem. Odmítavé nebo kladné stanovisko městské části k projektu prostřednictvím zastupitelstva se tak ani po několika pokusech nezdařilo přijmout.

„Řada lidí problém zjednodušuje,“ říká starosta Štěpánek. Současné vedení hotový projekt neprostupných housenek zdědilo, a tak se jen teď prý snaží najít kompromisní řešení. „Městská část dala Central Group sedm podmínek, po jejichž splnění by se k projektu postavila kladně. Po developerovi žádá například vybudování mateřské školky a zařízení sociálních služeb pro senio ry, jednou z podmínek je i zachycování dešťové vody ze střech budov, kterou by městská část využila k zavlažování přilehlého parku,“ vysvětluje starosta.

V dobré úmysly starosty a developera ale člen petičního výboru Vít Janoušek nevěří. „Central Group údajně předložila radnici nový návrh. My jsme s ním dosud nebyli seznámeni. Prý se mají místo pěti věží stavět tři. My se ale na základě předchozích zkušeností obáváme, že investor přistoupil k tzv. salámové metodě prosazování investičních záměrů spočívající v postupném prosazování, předkládání a schvalování investičních záměrů po jejich dílčích částech,“ vysvětluje Janoušek.

Pravda bude zase někde uprostřed. Developer rozdělil projekt na etapy – první obsahuje pouze tři věže se zhruba 380 byty, druhá v konečném důsledku znamená další dvě s necelými dvěma stovkami jednotek navíc. Na první část pozemku vyčerpala Central Group limity dané územním plánem, aby nemusela podstupovat martyrium jeho změny, které v Praze zabere kolem pěti let. A až připravovaný Metropolitní plán určí po roce 2020 nové limity, logicky bude chtít projekt dostavět. IPR se tehdy takovému zadání zřejmě nebránil s přesvědčením, že území vyšší budovy a tím i volnější ruku pro architekty unese. Otázkou ale je, zda se takový postup bude zamlouvat také současným politikům. Když v dubnu nastoupila na post radní pro územní rozvoj zelená Petra Kolínská, už na ni čekala petice proti výstavbě na Pankráci. „Moje pochybnosti jsou následující: bylo zadání soutěže dobré? Respektovalo limity území? Nejde o pět věží, ale o signál, že takové věci jsou v Praze možné. A co řeknete investorovi vedle, když to bude chtít také? To je domino,“ reagovala tehdy ještě bez detailní znalosti věci.

Developeři v kempu

Kolínská vystřídala develobijce Matěje Stropnického. Bývalá radní z Prahy 6 je považovaná za umírněnější političku, která tuší, že nestavět nic je druhým, taktéž nezdravým extrémem z dob minulých. Sama prý považuje za svůj cíl navázat s realitními investory dialog. Jen si jej patrně zatím maluje trochu jinak než oni. Když nedávno skupina Penta, která chystá zástavbu u Masarykova nádraží, představila své vize, rozhodně netleskala.
„Já chápu, že když investor uloví takovou hvězdu, jakou byla architektka Zaha Hadid, že se tím chce pochlubit. Projednání s veřejností ale neprobíhá tak, že se svolá tisková konference, kde vyšvihnu obrázky s hotovými baráky. Také proto jsem Pentě nabídla, a oni to přijali, že jako první přijdou představit projekt do kempu, což je taková platforma zřízená IPR, kde se budou prezentovat rozvojové projekty, a ne způsobem, tady to je, líbí nelíbí, napište nám to do knihy. To ne. Investor se vydá všanc, bude vysvětlovat, obhajovat, zapracovávat,“ přibližuje své představy Kolínská.
Zda ona bude tím, komu se podaří otupit stav, kdy míra kontroverze mezi veřejností a politiky není zdaleka úměrná spornosti samotných staveb a jejich dopadů na město, se uvidí. „Zatím si málokdo u nás uvědomuje, že investiční akce je nutné aktivně veřejnosti představovat. Kvalitní interaktivní mapy a centra architektury jsou ještě v plenkách. Bohužel se pak tato špatná informovanost obrací proti záměrům. Situace se zbytečně vyhrocuje.

"Informovat musí ten, kdo s návrhem přichází, a město mu má poskytnou kvalitní nezávislou profesionální platformu,“ popisuje „komunikační“ dluh na obou stranách současné barikády také architekt Petr Lešek.

Známý propagátor architektonických soutěží vidí roli města především v tom, že nastavuje parametry území a mantinely pro souboje kreativních mozků. Špatné limity lze v zájmu kvalitního řešení překročit, vyžaduje to ale větší úsilí na všech stranách, především však otevřenou a profesionální debatu. A ta se na Pankráci evidentně zatím neuskutečnila.

Krátke predstavenie súťažného návrhu:

Pražská Pankrác je citlivá oblast významná pro celé město. V minulosti tady plánovaná výstavba domů vzbudila negativní ohlas občanských iniciativ i památkářů. Bouřlivé emoce zde bude pravděpodobně budit každý stavební projekt. Proto Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy společnosti Central Group doporučil na řešení výstavby v tomto území vyhlásit soutěž.

Soutěže se zúčastnilo jedenáct architektonických ateliérů a v porotě zasedli architekti, zástupci akademické sféry, společnosti Central Group, IPR Praha i zástupce památkářů.

 „Cílem je vytvořit kvalitní budovy, které dotvoří rozdrobené panorama pankrácké pláně. Jedním z klíčových kritérií soutěže bude vysoká pobytová kvalita jednotlivých návrhů. Budovy musí se svým okolím živě komunikovat,“ říká Jan Šépka z IPR.

Plánovaný projekt bude zahrnovat byty s důrazem na živý parter s kavárnami a obchody.  Podmínky poroty připravovali zástupci Central Group společně s IPR a byly schváleny Českou komorou architektů.

Hodnocení poroty k vítězi - AP ATELIER, Ing. arch. Josef Pleskot:

Návrh AP atelieru dokázal jako jeden z mála dobře dořešit parter a zároveň práci s hmotami v dálkových pohledech. Hmoty vytváří uzavřený blok, který umožňuje denní aktivity nejen místních obyvatel. Návrh nepracuje s oplocením, jako většina projektů, ale s uzavřeným dvorem, který předpokládá různé společenské aktivity. Je tedy jasně stanoveno, co je uvnitř a vně. V tomto momentu spatřuje porota nejpřínosnější vklad do soutěže. Stavby vyrůstají v hmotových objemech od největších, po nejsubtilnější. Pět tenkých 22 patrových věží vyrůstá z nižšího 6 podlažního soklu, který spoluvytváří uzavřený blok. Z jiných pohledů se ale ukazuje úplně jiné vnímání věžových staveb, které již ztrácí svoji subtilnost i krásu.

Na záver pripájame alternatívu podobu zástavby:

Zdroje: Monitoring médií ČKA, IPR Praha, Central Group, Euro report development