Drazí architekti… — Etika architektury

Druhý ročník s tématem etiky architektury volně navazuje na ročník první, který se uskutečnil v červnu 2017 v Galerii Architektury Brno. V něm kurátorka Karolína Plášková vyzvala téměř 200 architektů a architektek a dalších odborníků ze spřízněných oborů (teorie, historie, kritika, sociologie, antropologie, geografie apod.) k vyjádření názoru na roli architektů a architektek. Příspěvky ve formě textů či videí byly také publikovány v online publikaci (PLÁŠKOVÁ, Karolína, ed. Drazí architekti… [online]. Brno: Galerie Architektury Brno, 2018. ISBN 97880-907120-0-3. Dostupné z: http://galerieachitektury.files.wordpress.com/2018/01/draziarchitekti1.pdf). K výstavě proběhly dvě doprovodné diskuse.

Záměrem projektu „Drazí architekti… — Etika architektury“ však není redukovat etiku architektury do roviny dodavatelsko-odběratelských vztahů, ale vzbudit diskusi nad možnostmi architektonické praxe – jakou má moc (utváření prostředí) a kdo má moc nad ní. Jak architekti uvažují při práci na kontroverzních projektech? Jak se rozhodují o volbě klientů či projektů? Jaký mají manévrovací prostor, zodpovědnost a respekt vůči ostatním zainteresovaným aktérům na projektech?

Měla by být architektura (a urbanismus) vizionářská, pokoušet se udávat směr a překonávat tak některé negativní jevy ve společnosti? V období modernismu architekti, urbanisté a další odborníci zapojení do procesu plánování měst sdíleli přesvědčení, že jejich posláním a odpovědností je usilovat o lepší místa k životu. Po selhání modernistického projektu se k takové roli mnoho architektů či urbanistů nehlásí, postmoderní architektura přijala politickou ekonomiku pozdního kapitalismu a zřekla se souvislosti se společenskými problémy. Architektura se tak stala čím dál zřetelněji sociálně a politicky slepou – profese, která měla zpochybňovat status quo, se stala loajálním spolupachatelem ekonomického systému, pohlížející na pozemky a nemovitosti pouze jako na komoditu (více či méně) vhodnou pro ekonomický rozvoj. V drtivé většině popisují architekti současné „manželství“ architektonické praxe s globalizovanou, neoliberální ekonomikou jako nevyhnutelné nebo dokonce žádoucí, přijímají snad i ty nejcyničtější a urbanisticky nejzkorumpovanější zakázky a zřejmě je jim jedno, že svým umem propůjčují krásnou tvář mnohdy ošklivé realitě kapitalistického rozvoje měst. Problémy charakteristické pro neoliberální urbanismus (rostoucí sociální a prostorová nerovnost, praktiky ovládání a vyloučení atd.) se prakticky příliš nikdo nezabývá.

Do jaké míry je architektura „obrazem doby/společnosti“ a do jaké míry by měla usilovat o společensky odpovědnější přístup? Může být architektura (z podstaty) dobrá nebo špatná? Nebo jsou jen dobří či špatní klienti? Je architektura pro špatného klienta špatnou architekturou? Byla by ta architektura jinou, pokud by byla pro dobrého klienta? Může mít (dobrá) architektura pozitivní vliv na své uživatele? Pokud ano, ospravedlňuje architekty a architektky pracovat pro špatné klienty? Stanoví-li si někdo etické zásady pro svou praxi (např. odmítat namyšlenou investorskou architekturu, rasistické či diskriminující projekty, spekulativní výstavbu apod.), měl by být považován za lepšího (lépe naplňujícího poslání architektury) či jen etičtějšího architekta? Jak by se architekti a architektky měli postavit k zakázkám „neetické“ architektury? Měli by je přenechat „neetickým“ (horším?) architektům? Jaké východisko je obhajitelné?

Tvorba prostředí (architektury) jako politický akt. Elementy architektury v sobě nesou ideje, agendu. To, jak se utváří prostředí, s sebou vždy přináší politickou dimenzi. Architekti jsou neustále stavěni před rozhodnutí. Tvorba architektury není pouze binárním procesem mezi architektem a klientem (ať už je jím kdokoli), vše je součástí komplexní sítě spojení a interakcí (nejen antropogenních), v konfliktu. Východiskem ze současné situace (rasismus, nerovnost, koncentrace moci…) není ani kolaborace ani odchod, ale rozvrat (narušování zevnitř). Každý postoj je důležitý, protože zabírá místo ve veřejném prostoru, stojí v opozici konformním hlasům. Architektonická praxe jako politický akt, nikoli aktivismus.

Etická témata týkající se sociálních a politických přesahů architektury diskutují ve video rozhovorech oslovení výzkumníci a výzkumnice společenských věd s autory projektů, které reprezentují určité dopady spojené s jejich realizací – veřejný prostor jako „nástroj kontroly“, gentrifikace a komodifikace, privatizace a komercializace, depolitizace a manažerizace řízení obce, turistifikace pohraničí či práce v nedemokratických režimech. Jedná se o tyto projekty a aktéry:

Quadrio (2014), Praha • Jakub Cigler • Petr Gibas
Náplavka (2018), Praha • Petr Janda • Barbora Bírová
reSITE (od 2012) & Manifesto Market (2018, arch. Nikola Karabcová, Lucie Červená, Elvira Islas), Praha • Martin Barry • Michaela Pixová
Dolní Břežany (od 2002) • Anna Šlapetová • Robert Osman
OC Plzeň Plaza (2007), Plzeň • Jaroslav Dokoupil • Petr Matoušek
Ester (2017), Jeruzalém • Martin Rajniš • Jan Motal
Park Eugena Horvátha (2015), Brno • Zdeněk Sendler • Kateřina Sidiropulu Janků
Stezka v oblacích (2015, arch. Zdeněk Fránek), Dolní Morava • Richard Novák • Stanislav Biler

V průběhu obou výstav se uskuteční několik přednášek, diskusí či workshop – např. na téma etiky plánování, etiky architektonické praxe, etiky ve vzdělávání architektů apod. Aktuální informace budou zveřejněny na webu projektu a facebookové stránce. www.draziarchitekti.wixsite.com/home www.facebook.com/draziarchitekti Projekt „Drazí architekti… — Etika architektury“ vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Státního fondu kultury České republiky a statutárního města Brna.

Srdečně Vás zveme na zahájení výstavy „Drazí architekti…— Etika architektury“, které proběhne ve středu 10. října 2018 v 19:00 hodin v prostorách Lapidária Betlémské kaple, Betlémské nám. 255/4 v Praze. Výstava bude otevřena úterý–neděle od 11:00 do 19:00 hodin a potrvá do 26. října 2018.