Cena Jindřicha Chalupeckého: Finále 2017

Přestože každý z nich připravuje pro tuto příležitost samostatný projekt, společně jejich výpovědi můžeme vnímat jako určitou sondu do přemýšlení nastupující generace umělců o výzvách dnešního světa: ve spektru médií od malby přes film až po instalaci se finalisté zabývají tématy jako je emoční napětí versus možnosti a hranice terapeutických a relaxačních postupů, dopady a souvislosti noční práce a života v noci, domesticita ve vztahu k futuristickým vizím a vědě, vícesmyslové prožitky na hranici legality, nebo možnosti přenosu exotických inspirací do lokálního (a přesto surreálného) prostředí.

Finalisty letošního ročníku Ceny Jindřich Chalupeckého vybrala mezinárodní porota ve složení výtvarný kritik a kurátor Marek Pokorný, umělecký manažer Galerie města Ostravy PLATO, umělec Jiří Kovanda, teoretička umění a ředitelka Slovenské národní galerie Alexandra Kusá, islandský kurátor Gunnar B. Kvaran, ředitel The Astrup Fearnley Museum of Modern Art v Oslu, teoretička umění a kurátorka Pavlína Morganová, a Marina Shcherbenko, kurátorka a odborná poradkyně v Bottega Gallery a Shcherbenko Art Centre v Kyjevě.

Laureáta 27. ročníku Ceny vybere již nová sestava porotců, kteří budou tuto roli zastávat pro následující tříleté období. Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého 2017 bude vyhlášen 26. 11. 2017 v Univerzitním kině Scala v Brně a současně v přímém přenosu na ČT Art.

Podruhé bude rovněž součástí prezentace finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého výstava zahraničního hosta. Nové dílo pro Atrium Pražákova paláce a intervenci do stálé expozice chystá mezinárodně etablovaný německý umělec Clemens von Wedemeyer.

Romana Drdová (1987) je studentkou Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér nových médií I./škola Tomáše Svobody). Absolvovala také několik studijních stáží, mj. na Korean National University v Soulu, na HfG v Karlsruhe (ateliér Urse Lehni) nebo v ateliérech hostujících pedagogů AVU Floriana Pumhösela a Nicole Wermers. Její tvorbě, často v médiích objektu, fotografie, nebo instalace, je vlastní specifická čistá estetika, mnohdy až průhlednost a práce se světlem, hmotou a prázdnotou v kombinaci se specifickými materiály a postupy, pro které se autorka inspiruje kromě kontextu vizuálního umění také ve světě módy, technologie nebo designu. Citlivě a metaforicky se vyjadřuje k tématu vnímání a mezilidské interakce v době "datového smogu". Svou tvorbu představila především v českých nezávislých institucích (samostatné výstavy například v pražském centru současného umění MeetFactory nebo Karlin Studios), ale také v Národní galerii v Praze a v mezinárodním kontextu ve Vídni, Berlíně, či belgickém Liège.

Dominik Gajarský (1986) je absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér nových médií II./škola Anny Daučíkové). Strávil také studijní stáž na UdK v Berlíně (ateliér Josephine Pryde). V roce 2014 byl jedním z finalistů ceny Leinemann Foundation Award. Gajarský se vyjadřuje především prostřednictvím média fotografie a pohyblivého obrazu se zvláštním citem pro analogovou techniku včetně její historie. Formálně často odkazuje k modernistickým vzorům, současně však nahlíží kánon a hegemonii západní kultury kriticky, mj. s ohledem na post-koloniální diskurs, feminismus nebo ekologii. Svou tvorbu pravidelně představuje na samostatných i skupinových výstavách a přehlídkách v Česku i v zahraničí, např. na Close-Up cinema v Londýně, na PAF v New Yorku, v Českém centru v Berlíně či v Národní galerii v Praze. Absolvoval rezidenční pobyt v rámci EIB Artists' Development Programme v Lucembursku a na Summer Academy v Salcburku. Vedle vizuálního umění je také aktivním hudebníkem.

Martin Kohout (1984) je absolvent Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze (Katedra kamery) a Städelschule ve Frankfurtu (ateliér Simona Starlinga). Dva roky také studoval na UdK v Berlíně. Jeho multimediální tvorba reaguje na nejrůznější životní situace, na neuchopitelnost současného světa a neschopnost individua se v něm zorientovat. Kohoutovým hlavním tématem je médium internetu a sebereflexe člověka v globální komunikaci, která přináší protichůdné zážitky - sblížení i agresi, sebedůvěru i bezmoc. Svou tvorbu představil v posledních letech v českém i mezinárodním kontextu na samostatných i skupinových výstavách, mj. v New Yorku, Pekingu, Tokiu, Berlíně, Paříži nebo Sofii. V roce 2010 byl jedním z finalistů německé ceny Marler Video-Kunst-Preis. V roce 2008 zvítězil v soutěži Jiné vize na Festivalu animovaného filmu v Olomouci a byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého již v roce 2014. Od roku 2008 žije v Berlíně.

Richard Loskot (1984) je absolvent Fakulty umění a architektury na Technické Univerzitě v Liberci (ateliér Vizuální komunikace). Dva roky také studoval na Akademie der Bildenden Künste v Michově (ateliér Magdaleny Jetelové). Tvorba Richarda Loskota je založena na procesuálnosti a vytváření situací a prostředí, která tematizují samotné lidské vnímání. Využívá přitom sofistikovaných prostředků a moderních technologií, které ve výsledku na diváka mohou působit jako propracovaný kouzelnický trik. Pravidelně prezentuje svou práci na samostatných výstavách zejména v Česku a na Slovensku (mj. v Národní galerii v Praze, Domě umění města Brna či Galerii hl. m. Prahy) a také na skupinových výstavách u nás i v zahraničí (např. Biennale Giovani Monza, galerie Rotor v Grazu či v Astrup Fearnley Museet v Oslu). V roce 2013 byl jedním z finalistů ceny Blumm Prize v Bruselu. V roce 2007 zvítězil v soutěži Exit (Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem) a byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého již v letech 2012 a 2014, kdy získal Diváckou cenu.

Viktorie Valocká (1988) je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství II./škola Vladimíra Skrepla). Byla také na studijní stáži na Universidad Complutense Faculdad de Bellas Artes v Madridu a dva semestry strávila v ateliérech hostujících pedagogů AVU, Floriana Pumhösela a Silke Otto Knapp. Valocká je především malířkou, pracuje také v médiích koláže, kresby a keramiky. V její často velkoformátové malbě je zřejmá inspirace uměním začátku 20. století, zejména artificialismem či poetismem, spíše než aktuálními trendy na mezinárodní scéně. Přesto se téměř abstraktní tvorba Valocké vyznačuje velmi aktuálním jazykem a vyzrálým rukopisem. Autorka svou tvorbu představila zejména v kontextu české nezávislé umělecké scény, vstavovala ale také v Národní galerii v Praze nebo v Sør-Troms Museu v norském Trastad Samlinger. V rámci Are-events byla v roce 2016 na rezidenci v Athénách.

Cena Jindřicha Chalupeckého 

Z podnětu dramatika, spisovatele a bývalého českého prezidenta Václava Havla, výtvarníka Theodora Pištěka a básníka a výtvarníka Jiřího Koláře byla v roce 1990 založena výroční cena udělovaná mladým českým umělcům do 35 let. Nese jméno předního českého kritika výtvarného umění a literatury, esejisty a filosofa Jindřicha Chalupeckého. Cena je udělována za mimořádně výraznou uměleckou tvorbu v oboru výtvarného umění. Je určena nastupující generaci umělců, jejichž dílo má potenciál získat uznání v kontextu české i mezinárodní umělecké scény a ztělesňuje po obsahové a formální stránce výjimečný postoj.

Cenu organizuje Společnost Jindřicha Chalupeckého působící jako platforma pro české porevoluční a současné umění, které podporuje a prezentuje v lokálním i mezinárodním kontextu skrze výstavy, rezidenční pobyty pro umělce a kurátory, programy pro veřejnost nebo výzkumné projekty.