Vila s fontánou (ČR)

“Vila s fontánou je zrekonstruovaný prvorepublikový víkendový dům. Když jsme ho poprvé viděli, nevypadal jako dnes. Byl zatížen nánosy, které se na něj v průběhu let nalepily, jeho prvorepubliková jiskra byla dávno pryč,“ vysvetľujú architekti z libereckého ateliéru Mjölk architekti. Rekonštrukcia, dokončená nedávno kúsok od Prahy, priblížila rodinné sídlo dobovej fazóne. Architekti “očistili” dom od neskorších úprav a dostavby. Nové stavebné úpravy ako zateplenie fasády, výmena strechy alebo výplní otvorov rešpektujú pôvodný vizuál a farebnosť.

Architekti odstránili nevhodnú prístavbu garáže, ktorú nahradil jednoduchý vstupný trakt, nadväzujúci na severozápadné krídlo vily. Kryté parkovanie posunuli na hranicu pozemku, nový chodník smeruje k hlavnému vstupu a terase. Do pôvodného stavu bolo zrekonštruované oplotenie zo strany ulice, s dĺžkou takmer 48 metrov.

Dispozičné riešenie zodpovedá potrebám štvorčlennej rodiny. Nový vstupný trakt, ktorý je hmotovo odčlenený od obytnej časti, smeruje na severozápad – do ulice. Cez zádverie so vstavanými skriňami sa dostávame do haly so schodiskom, do otvorenej kuchyne s jedálňou a k vstupom do hosťovskej izby a obývacej izby s výstupom na terasu. 

Poschodie zaberá detská izba pre dvojicu najmladších členov domácnosti, pracovňa a hlavná spálňa s kúpeľňou a šatníkom.

Úpravy dispozície si vyžiadali zväčšenie niektorých otvorov v nosných stenách, vybúranie priečok aj rozšírenie otvorov na fasáde smerujúcej do záhrady. Čitateľnosť pôvodného architektonického riešenia však zostáva zachovaná. Realizácia zahŕňala výmenu okenných výplní, zateplenie objektu, novú omietku a novú strechu.

Sprievodné slovo ateliéru Mjölk:

Pachy jsou vjemy. Pokud se jedná o pachy příjemné, můžeme je nazývat vůněmi. Tyto vjemy lze získat pomocí čichových receptorů. Spojení několika specifických vůní dělá to, čemu se říká vůně domova. Pro Grétu byla s domovem od malička spojená vůně zkaramelizovaného cukru a ovocných šťáv, která se prolínala odérem čerstvě zalitých kytek v zimní zahradě, kde se také ovocné koláče servírovaly. V neposlední řadě byla součástí vůně domova zatuchlina starého papíru průvodcovských knížek snad z celého světa. Ty tiše a bez hnutí snad desítky let spočívaly v knihovně v obýváku a připomínaly cesty tehdy ještě mladých rodičů do dnes již neexistujících států.

Klára otevřela okno a do ložnice se nahrnul ranní chladivej vzduch. Každý ráno takhle vstává a užívá si jejich dům, kterej už dávno není nově opravenej. Dneska má Gréta dvacátý narozeniny. Petr jel pro kytku a na nádraží a Klára musí zatím rychle upéct borůvkovej koláč, co má Gréta tak ráda. Kuchyni provoněla vůně kynutýho těsta s drobenkou a z otevřený trouby unikaly obláčky sladkých chutí a připálený šťávy z borůvek, která přetekla z pekáče na dno trouby. Gréta je na cestě z Vídně, kde studuje vysokou. Cvakla branka a to znamená, že ti dva už jsou z letiště doma. „Kiliáne, slez dolu, ségra je tu!“ křikne na dorůstajícího týnejdžra Klára a letí ke dveřím. Ještě než stihne proběhnout chodbou, uvědomí si, že to Gréta vzala předem kolem fontány, aby mámu překvapila. Kufry bouchnou o dlažbu v zimní zahradě a ozve se: „Uf, konečně doma.“

Petr se podíval na pána, který svým vzhledem i chováním připomínal někoho z rodiny Kludských či Berousků. Urostlý chlapík s ležérně rozepnutou košilí a bujarým prsním porostem se měl stát jejich partnerem při stavbě domu. Chlapík se oháněl slovníkem, který by někomu mohl dodat jistotu, že bude rekonstrukce „pís of kejk“, ale Petr tenhle pocit neměl. Podivný mrazení v zátylku mu naznačovalo, že tahle stavba bude mít příběh.

Pavel dorazil na schůzku včas. Jeho ojetá Škoda Superb suverénně vymetla při průjezdu rozbitou vozovkou na Praze 5 pár děr a ohlásila kolemjdoucím, že už párkrát putovala napříč Evropou do slunného Chorvatska. To aby její posádka chytla trochu bronzu a nechala zezlátnout zatočené chlupy na hrudi pod středomořským sluncem. Být včas na schůzce s novými klienty je však věc absolutně nejpřednější, a tak auto přeskočí ještě několik nezáplatovaných pražských kráterů a zastavuje u místa domluveného setkání. Neformální prostředí s odérem cigaretové minulosti a kyselé pivní přítomnosti bude dobrým testem odvahy lidí, kteří se s Pavlem rozhodli stavět dům.

Kilián seběhl z pokoje dolů. V zimní zahradě se zastavil a koukal, jak se slunce odráží od hladiny fontány do stropu a hází desítky zlatavých prasátek. Venku bylo zase takové to vedro, co v létě sežehává trávníky a pomáhá místním zahrádkářům produkovat nejsladší jahody široko daleko. Ségra počká, pousmál se, přehoupl se přes žebřík a skočil kufra do ledové vody. Máma jen zvedla obočí a začala krájet koláč.

„Dobrý den, Jakube a Honzo. Děkujeme, že jste za námi dorazili z Liberce a mohli jsme Vás osobně poznat. Zasíláme slíbené plány viz. příloha a ještě krátký souhrn naší situace.“ bylo napsáno v doručeném e-mailu. Já ale nejsem Jakub, posteskl si Lukáš a ještě jednou proletěl očima popletený úvod zprávy. Bylo půl páté odpoledne, slunce pálilo do olovově šedivých závěsů a nekompromisně za letu sušilo všechny oblbnuté mouchy, které se dostaly do pekla mezi oknem a závěsem. Klimatizace hučela naplno a studiem se vznášela ta typická vůně kafe, která se míchala s pachem cigaret a klimatizace. Kdyby někdo chtěl udělat parfém Mjölk, jeho tělo by se skládalo právě z těchto ingrediencí.

Vila s fontánou je zrekonstruovaný prvorepublikový víkendový dům. Když jsme ho poprvé viděli, nevypadal jako dnes. Byl zatížen nánosy, které se na něj v průběhu let nalepily, a jeho prvorepubliková jiskra byla dávno pryč. Dnes už vila opět září. Statné borovice se rozpínají nad její střechou a stříbrné praporky světla se odráží od vodní hladiny do zimní zahrady s fíkusem. Z dálky je slyšet projíždějící vlak a sem tam zavane vůně řeky, která se proplétá údolím nedaleko od domu.

Podklady: Linka, foto: BoysPlayNice