Premena predajne potravín na mestskú knižnicu a kultúrne centrum v Prahe

Prostory pro pobočku Městské knihovny a Kulturní centrum MČ Praha 3 byly vytvořeny přeměnou bývalé prodejny potravin spojené s nevyužívaným podzemním skladem v bytovém objektu ze 70. let 20. století. Knihovna využívá přízemí, kulturní centrum podzemí, které bylo zpřístupněno a prosvětleno velkým anglickým dvorkem. Knihovna má velkorysý bílý prostor s nikami s barevnými akcenty pro odlišné činnosti. Kulturní centrum má ponechané syrové betonové stěny a je rozděleno skleněnými příčkami na sály různých velikostí. Spojení knihovny a kulturního centra tvoří schodiště, které zároveň vytváří stupňovité hlediště a prosvětluje centrum z druhé strany, než je anglický dvorek.

Prodejny potravin již nepotřebují velké sklady jako před 40 lety. Městská část Praha 3 proto zvolila, pro svou nuceně přemisťovanou pobočku Městské knihovny, využít právě přízemní i podzemní prostory velkoprodejny potravin v bytovém domě ze 70. let 20. století.

Návrh vychází ze tří premis: přehlednosti, jednoduchosti a příjemnosti. Prostorové řešení přináší do prostor zásadní kvalitu – maximum přirozeného světla.

Interiér je dle požadavku uživatele přehledný. Nikoliv ve smyslu kontroly, ale srozumitelnosti a snadné orientace pro návštěvníka. Byly odstraněny všechny vestavby prodejny potravin. Přízemí je jeden velký prostor dělený pouze knižními regály a prosvětlený z ulice i vnitrobloku. Je z ulice přístupný bezbariérově. Jednotlivé návštěvnické niky jsou uspořádány s ohledem na míru využívání od nejaktivnějších blíže vstupu po soustředěnější v odlehlejší části. Niky mají svoje barevné akcenty. Suterén je pak specifickým prostředím, které je ale stále, díky hlavnímu foyeru ve středu, přehledné.

Interiér je výběrem prvků, materiálů a barev jednoduchý. Nejen že tím v jistém smyslu souzníme s jednoduchostí celého objektu ze 70. let, který by obtížně akceptoval zdobné zásahy, ale zároveň necháváme v maximální míře vyniknout samotné knihy jako nejvýraznější barevný prvek. Jednoduchost má zároveň dopad do přehlednosti a srozumitelnosti a tedy samozřejmému působení, a návazně do výše investičních nákladů a nákladů údržby. S jednoduchostí souvisí i flexibilita. Nejen horní sjednocený prostor, ale i spodní veřejně přístupnou část je možné v budoucnu přestavovat, neboť dělící příčky jsou vestavěné lehké a rozvody elektro a světel přiznané. Lehkost dělících příček v suterénu je nepochybně na úkor akustické neprůzvučnosti, ale to je dle uživatele akceptovatelné i s ohledem na velikost interiéru, četnost a nesoudobost akcí a provozní komplikace v případě akusticky dělících mobilních příček. Oddělení přízemí a suterénu skleněnou příčkou nicméně zůstává a umožňuje tak akce během provozu knihovny v přízemí. Příjemnost návrhu spočívá zejména ve volbě materiálů a prvků a barevném řešení. Nepochybně k ní přispívá též intenzivní využívání přirozeného světla a jednoduchost návrhu.

Hlavním tématem přízemí s volným výběrem jsou různé podoby sezení / pracovních míst návštěvníků a knihy v knižních regálech. Umístěním knihovních regálů jsou maximálně využity obvodové stěny. Vytváří se tak dojem místnosti plné a ohraničené knihami. Pro zvýšení účinku jsou regály s 6 policemi doplněny o jeden spodní regál, který je předsunutý a slouží jako stupátko, ale zároveň jako místo pro neformální sezení při prohlížení knih. Pro oddělení funkce stupátka a sezení slouží barevné polštářky. Policemi také zakrýváme rozvody vzduchotechniky, které vedou mezi suterénem a technickým mezipatrem nad přízemím. Jejich kryt tvoří tabule. V místech, kde by bylo využití vyšších polic provozně obtížné (dětské oddělení), jsou vyšší regály použity pro výstavní účely. Rozmístění regálů přirozeně vymezuje jednotlivé niky, určené svou atmosférou pro odlišné aktivity.

Prostor u hlavního vstupu slouží jako přechodová zóna s možností neformálního sezení při čekání na knihovnické služby, nebo schůzku. Regálová stěna zde obsahuje především knižní novinky a další rychloobrátkové informace. Mírně ke středu půdorysu v kontaktu se vstupní zónou i zásobovacím vstupem ze dvora je zóna služeb se dvěma pracovními místy a jejich zázemím. Výpůjční pult tvoří dva oddělené stoly, takže nevzniká přísná hradba mezi knihovníkem a čtenářem, ale naopak vlídné pozvání. Naproti vstupu, blízko obslužnému místu je dětské oddělení. Před oknem je vyvýšené podium jako herní kout. Dětské oddělení má dostatek prostoru i pro případné dětské kočárky. Jsou v něm i atypické prvky – regál-lední medvěd a stůl-domeček. Při výkladci do ulice Koněvova je umístěna dlouhá sedačka, které jej využívá a které slouží jako čítárna s vyšší obrátkovostí. Sedačka zve kolemjdoucí k návštěvě knihovny a zároveň odstiňuje vnitřní prostor od ruchu ulice V jejích zádech jsou zabudována individuální místa ke studiu a internet.

Vedle čítárny je v rohu umístěna intimní studovna s několika pohodlnými křesly se stolky a stojacími lampami. Naproti ní je pak společná studovna soustředěná okolo velkého stolu. Podél zóny služeb je přístup ke schodišti a plošině do suterénu a na zásobovací dvůr. Dvůr je přístupný jak ze schodiště, tak z mezipodesty výtahu. Ve středu dispozice s nejmenší intenzitou přirozeného světla jsou umístěny volné knihovní regály nižší, aby nebránily přehlednosti interiéru. Knižní regály přízemí přecházejí i do schodišťového prostoru, kde slouží více informativnímu účelu v návaznosti na volnější program suterénu. Je zde možné umístit plakáty na akce.

Suterén se skládá ze dvou odlišných částí: prostoru pro návštěvníky a zázemí knihovny. Hlavní schodiště ústí do centrálního foyeru suterénu, který pohledově končí až zelenou stěnou anglického dvorku. Schodiště se v dolní části proměňuje ve stupňovité hlediště s obrazovkami a možností AV připojení. Hlediště tak zároveň přivádí dolů přirozené světlo, které v původním skladovacím suterénu zcela chybělo. Foyer slouží jako druhá scéna (díky hledišti přičleněnému ke schodišti), výstavní prostor (je navržen závěsný výstavní systém, který může být doplněn o využití plných ploch stěn, nebo i jednoduchý výstavní fundus) a relaxační prostor knihovny (jako možnost číst či studovat mimo rušnější přízemí; navíc s pohodlným polstrovaným sezením). Hlediště se schodištěm je uvažováno jako výrazný prvek interiéru. Prostor foyeru je jinak nedělený s volným mobiliářem. Naproti schodišti je prosklený výstup do anglického dvorku s malým amfiteátrem, který umocňuje prožitek světla. Anglický dvorek je samostatným vstupem do Kulturního centra přímo z ulice. Umožňuje též vyjít s knihou ven, byť při rušné ulici. Režim využívání anglického dvorku může být upřesněn dle roční nebo denní doby či zájmu.

Napravo od foyeru ve směru od schodiště jsou umístěny velký a malý sál za prosklenou stěnou s možností stínění závěsem. V sále je kromě AV techniky stohovatelné sezení. Ze sálu je také přístupný sklad pod schodištěm. Pod parapetem jsou umístěny hluboké uzavíratelné skříňky, které pojmou stohovaný nábytek. Sály jsou mezi sebou odděleny pohyblivou stěnou.

Nalevo od foyeru je nejprve boční nika před wc návštěvníků z níž je dále přístupná zdvižná plošina a zázemí knihovny. V nice je též uvažována možnost odložení oblečení pro hromadné návštěvy na mobilní věšáky. Vedle ní je klubovna, také oddělená prosklenou příčkou od foyeru. Má přilehlou kuchyňku, která je oddělená vestavěnou stěnou s možností otevírání. Díky tomu je možné propojení při pořádání akcí, případně i použití jako klubová místnost s jednoduchým občerstvením během provozu knihovny. Stejně jako v případě sálu i zde jsou stoly a stohovatelné židle a uzavíratelné skříňky pod okenním parapetem. Mobiliář tak bude možné používat v celém prostoru veřejné části suterénu dle požadavků provozu. Vedle kuchyňky je umístěno ještě zázemí pro zaměstnance městské části, které není trvalým pracovištěm, ale slouží jako servisní místnost pro kulturní akce.

Díky závěsům se dají sály navzájem spojovat a oddělovat podle potřeby. Flexibilita a řada neformálních prostorů umožňuje uspořádat v kulturním centru řadu různých společenských akcí, od jednotlivých vystoupení, malých festivalů, dětských kroužků, seminářů, přes společenská setkání po burzy. Prostor je připraven pro fantazii provozovatele i uživatelů. Zázemí je řešeno s důrazem na jednoduchost a trvanlivost. S výjimkou kanceláře jsou ostatní místnosti technického charakteru. Kancelář je v těsné blízkosti zdvižné plošiny a umožňuje tak rychlé zásobování. Kancelář má část prostoru převýšenou až ke stropu přízemí a díky tomu jímá přirozené světlo. Na boku je převýšený regál přes obě podlaží. Maximalizuje se tak skladovací kapacita kanceláře a je umožněn vizuální kontakt s přízemím. Anglický dvorek obsahuje pouze prefabrikované betonové schodišťové a jevištní stupně a lavici v zadní části u stromu. Zeleň se v budoucnu rozroste a popne celou stěnu dvorku.

Většina mobiliáře je navržena jako samonosná truhlářská konstrukce z aglomerované desky na bázi dřeva. Takové konstrukce mají knižní regály, opláštění vzduchotechnických prostupů a montované dělící příčky. Barevný koncept je pro celkové vyznění interiéru zásadní. Navazuje na střídmost objektu ze 70. let. Přízemí je v základě více střídmé, neboť zdůrazňuje především barevnost samotných knih. Suterén je výraznější ve vložených prvcích, neboť již nemá knižní regály a jako suterénní prostor vyžaduje jisté oživení. Přízemí má bílé stěny a strop. K nim je pak navržena zemitě barevná podlaha. Knižní regály jsou bílé s přiznanými hranami překližky. Spodní předsunutý regál-lavice v přirozené barvě dřeva spíná prostor. Toto základní pozadí je doplněno barevnými akcenty v čistých barvách dle základního barevného diagramu skládání světla podle vlnové délky. Těmito barvami, akcentovanými na sedácích nebo deskách stolů, jsou odlišeny jednotlivé niky se specifickými prostředími. Vstupní zóna je, i s ohledem na korporátní barvy městské knihovny červená (sedačky). Od ní pokračuje barevné spektrum žlutým dětským oddělením (polštářky, koberec, sedačky, světla), zelenou studovnou (stůl), modrými individuálními studijními boxy, tmavě modrou tichou studovnou (koberec, sedačky) až k vínové čítárně (sedačka). Celek je znovu sjednocen použitím více druhů židlí v jedné povrchové úpravě (dřevo v přirozené barvě) a bílými světly. Pouze v dětském oddělení a u vstupu jsou doplňková barevná světla – balonky.

Suterén má bíle lazurované stěny a strop, přičemž původní konstrukce je ponechána v syrové podobě hrubého materiálu. Na stropě jsou elektrorozvody pro světla. Podlaha je z barvené stěrky ve většině prostorů opět zemité, jen na wc barevné. Blok wc je vyzděn z režných betonových tvárnic. Přiznaná syrová konstrukce suterénu je podpořena dělením z prosklených příček s bílými rámy. Plochy nových stěn (např. hygienického boxu) mohou být v rámci workshopu graficky pomalovány. K tomuto pozadí jsou přiřazeny prvky vestavěného interiéru v bílé barvě. Volný nábytek, židle a stoly jsou barevně pestré (na základě principu doplňkových barev.

Osvětlení je, vzhledem k nízké světlé výšce, uvažováno jako přisazené, jednoduché z lineárních zářivek. V suterénu je ve foyeru a obou sálech též osvětlovací lišta se směrovatelnými reflektory pro výstavní účely a hudební akce. Pohodlná studijní místa jsou vybavena stojací lampou. Přípojná místa slabo i silnoproudu jsou přednostně po obvodu místností, i vzhledem k malé tloušťce podlah nevhodné pro rozvody. Nezbytně nutná podlahová místa připojení jsou připojena v mobiliáři. Média jsou napojena na stávající rozvody bytového domu. K jejich rozvedení slouží i technické mezipatro nad přízemím. K stínění a zatemnění jsou určeny okenní rolety.

Podklady: Projektil architekti